Táborové zpravodajství 2019

Pá 12. 7. – Záchrana Panoramixe (den 14.)

Páteční dopoledne bylo deštivé, ale náš plán na záchranu druida z římského tábora, kde ho držel centurion, to rozhodně nepřekazilo! Římany jsme tentokrát neporáželi silou, ale naším galským důvtipem. Ve chvíli kdy jsme donesli druida do vesnice, dali se naši protivníci na útěk.

Odpoledne po poledňáku jsme si v tlupách povídali o uběhlých čtrnácti dnech ve vesnici a Galové dostali osobní hodnocení od svých vedoucích Galů.

Po večeři se u brány vesnice objevil sám veliký Julius Caesar. Protože jsme dopoledne vyřídili centuriona, který ho chtěl zrádně připravit o moc, rozhodl se nám Caesar poděkovat tím, že už nechá naší vesnici na pokoj! Vesnici už tak nehrozí od Římanů další nebezpečí - a tak přišel čas na slavnostní oheň. Všichni dostali odměny, naposledy si poseděli a zazpívali u ohně a šli ještě naposledy zalehnout do spacáků ve svých chalupách.

Čt 11. 7. – Pátrání po druidovi (den 13.)

Ve čtvrtek dopoledne jsme pokračovali ve stavbě trebuchetů. Ráno byla také zahájena vesnická/táborová pošta, skrze kterou mají všichni obyvatelé vesnice možnost možnost psát si navzájem pěkné vzkazy.

Odpoledne se objevil jeden ze starších Galů z naší vesnice a ptal se po druidovi. Uvědomili jsme si, že jsme ho zas nějakou dobu neviděli... Sakra! Tlupy se rozešly po vesnici, aby vyslechly její obyvatele a zjistily, zda Panoramixe někdo neviděl. Nakonec jsme se všichni dopátrali, že se nový římský centurion stále snaží získat náš lektvar (aby získal nadvládu nejen nad námi, ale i nad Caesarem), a tak unesl druida a drží ho ve svém táboře Malobonum.

Nemáme tak zároveň ani kouzelný lektvar a tak si strategii záchrany musíme nejdřív promyslet. Po pátrání jsme se vrátili do vesnice a dodělali katapulty, šli k ohýnku, pletli si náramky nebo zkoušeli lanové aktivity.

St 10. 7. – Záměna lektvarů (den 12.)

Během snídaně se našemu druidovi povedla nepěkná věc, zaměnil lektvary a dal pěti starším Galům lektvar dětství. Celé dopoledne bylo tedy naruby - malí Galové se starali o starší Galy, kteří se najednou začali chovat jako děti. Připravovali jim program, kontrolovali úklid ve stanech, hlídali je, aby nezlobili... Nebylo to věru jednoduché, ale naštěstí nakonec zasáhl druid Panoramix, který namíchal nový lektvar a vrátil vedoucí Galy do normálu.

Odpoledne se naši vesnici pokusili dobýt Římané pod vedením nového centuriona. Bojovali jsme statečně, a nakonec nám přišel na pomoc i Obelix, který se vrátil z lovu divočáků. Díky tomu jsme se nakonec úspěšně ubránili! Hrozba ze strany Římanů však stále trvá, proto jsme se pustili do stavby trebuchetů.

Protože bylo večer konečně jasno, mohli jsme se pod vedením Astronomix podívat dalekohledem na jasně svítící měsíc, nebo na Jupiter, který byl krásně vidět včetně několika jeho měsíců.

Út 9. 7. – Výhrůžky nového centuriona (den 11.)

Na úterní ranní nástup přišel římský posel a přinesl nám dopis od nového centuriona. Ten má asi smysl pro humor, protože nejen že bylo psaní rozděleno na tři části, ale ještě ke všemu bylo zašifrováno. Děti si s tím však hravě poradily a dozvěděly se, že nový centurion má v plánu ovládnout nejen celou Galii, ale i Římskou říší! A my se mu máme do zítřka vzdát. To pro nás však nepřichází v úvahu – budeme se bránit!

Během dopoledne jsme tedy prohlubovali vztahy ve svých tlupách, společně nacvičovali obranu vesnice a trénovali spolupráci. Po obědě jsme dali dohromady všechnu naši výzbroj. Některé zbraně bylo potřeba opravit, a to nejlépe rovnou ve čtyřech dílnách. Celou situaci komplikovalo pár Římanů, kteří se nám přenášení zbraní a jejich vylepšování pokoušeli překazit.

Po návratu do vesnice jsme trénovali schovávání a maskování a před večeří jsme se ještě vypravili na stavění bunkrů do lesa. Po tom co jsme dojedli, dorazili starší z Británie. Později byl oheň, lanové překážky a další aktivity. Víc a víc se připozdívalo, proto jsme spustili vlajku, zakončili den a šli spát.

Po 8. 7. – Předání lektvaru pro první vesnici (den 10.)

V pondělní ráno se všechny tlupy opět sešly. Sraz byl pod velkým železničním viaduktem, kde na nás už čekal náš vzdálený britský příbuzný, aby si vyzvedl kouzelný lektvar, který jsme mu nesli. Tím však byla zachráněna jen jedna ze dvou ohrožených britských vesnic! Cesta ke druhé měla být ale svízelnější, a tak se do vzdálenější vesnice ukryté v odlehlých kopcích Skotské vysočiny vydala jen starší část Galů.

Mladší se místo toho vrátili do vesnice – i proto, aby Římané nepřišli mezitím na to, že v ní nejsme, a neobsadili nám ji. Ve vesnici jsme si večer připravili ohýnek a opékali buřty a hady. 🐍

Ne 7. 7. – Cesta do Británie (den 9.)

Ráno po snídani si všichni zabalili na cestu do Británie a v rámci tlup postupně vyrazili na cestu. Cestou jsme ještě dobrali věci na oběd, který jsme si o kus dál uvařili.

Po chvíli odpočinku jsme pokračovali v cestě, během které jsme si dali zásadní věc – čaj o páté, abychom zapadli mezi místní.

 Každá tlupa si našla své místo ke přenocování, uvařila večeři, někteří měli ještě čas si něco zahrát, vyprávět pohádky... Ale pak už se setmělo a byl čas jít spát.

Ne 7. 7. – Čaj o páté (den 9.)

Při putování v Británii se všem tlupám podařilo dodržet důležitou místní tradici: přesně v pět hodin si všichni dali čaj.

So 6. 7. – Galské hry a samovaření (den 8.)

V průběhu sobotní snídaně se objevil náš druid a děkoval nám za včerejší záchranu před Římany. Na oslavu zahájil Galské hry, během kterých jsme mohli ukázat své dovednosti. Galové ve vesnici a jejím okolí plnili různorodé úkoly, Žlutí bardové u toho ještě měli na starosti kuchyni.

Po obědě jsme se pustili do přípravy tzv. Setonova hrnce – bylo potřeba ohřát kameny v ohni, vykopat díru a připravit kuřata a brambory. Vše jsme v rámci tlup zvládli a odměnou nám byla následná výprava k rybníku a koupání, během které se kuře a brambory dělaly. Když jsme se vrátili, vše jsme zase vykopali, naporcovali a pustili se do zasloužené a výborné večeře.

Později byl nástup u ohně, kde nám druid oznámil výsledky Galských her a stav dnšešního úklidu v našich chalupách. Nechybělo ani občerstvení na oslavu v podobě chlebíčků.
Než jsme se však dostali k dezertu, objevila se postava a ne jen tak ledajaká, byl to muž v něčem velice blízkému sukni. Majestatixovi se zdál povědomý, ale nevybavil si o koho přesně jde. Cizinec nám s lehkým přízvukem oznámil, že je náš přítel z Británie a přišel nás požádat o pomoc. Římané napadli dvě jejich vesnice a my jsme jejich jediná naděje – silní ušlechtilí Galové, s Asterixem, Obelixem a kouzelným lektvarem nepřemožitelní! Slíbili jsme našemu příteli pomoc, ale jak se říká – ráno moudřejší večera, dali jsme si dezert, svěsili vlajku a šli spát.

V neděli tedy vyrážíme na jednu (a starší část vesničanů dokonce na dvě) noci mimo tábor.

Pá 5. 7. – Po stopách druida (den 7.)

V pátek jsme se vypravili do okolí vesnice objevovat další části Galie. Každá tlupa se vydala svým směrem. Odpoledne jsme se však znovu sešli u našeho ohniště, kde jsme nalezli záhadný dopis od věrného přítele, který nás varoval, že našemu druidovi Panoramixovi hrozí nebezpečí ze strany Římanů! Vzpomněli jsme si na předchozí den, kdy Panoramix odešel na valnou hromadu druidů a na špeha, který se náhle vypařil. Bylo jasno – museli jsme vyrazit po druidových stopách a varovat ho.

Tlupy šly po stopách v různém pořadí, všem se ale nakonec podařilo druida objevit. Panoramix zrovna uvařil kouzelný nápoj a tak se všichni posilnili a vyslechli si jeho rady, jak nejlépe zneškodnit Římany. Když se vynořili protivníci, neváhali jsme a druida bránili. Všechny Římany se nám podařilo přemoci a my se mohli i s naším druidem vrátit zpátky do vesnice.

Chvíli před večeří byl zahájen lov na divočáky, který trval až do večerního nástupu. Před ním se však Galové mohli zúčastnit dalších různorodých aktivit dle vlastní volby - od stavby přehrad a brodění v potoce, přes posezení u ohně, výrobu staveb z marshmallovnů nebo výrobu mýdla, pokud jej ještě nestihl v předchozích dnech.

Čt 4. 7. – Bádání a hledání špeha (den 6.)

Ráno jsme měli posunutý budíček, abychom se mohli po náročném včerejšku trochu prospat. Dopoledne pak měly tlupy svůj samostatný program a po obědě se uskutečnila malá vodní bitva.

Hlavní část odpoledne ale bylo  bádání v okolí naší vesnice - děti si vždy vymyslely nějaký pokus, který následně s případnou pomocí vedoucího provedly a pokusily se zaznamenat zjištěné výsledky. Zjišťovalo se tak třeba, jak je průměrně veliká šiška, kolik váží jehličí, rychlost různých zvířat, kolik lupínků je na jedné smrkové šišce, kolik průměrně borůvek na jednom keříku, ale došlo i na otázku, zda-li je gravitace stejná v lese i mimo něj.

Večer se objevili čtyři podezřelé osoby – že by špeh? Abychom zjistili, jestli se skutečně jedná o podvodníky, museli jsme je nejprve porazit v galských lodích. Dřív než jsme mohli dohrát, objevila se další osoba – tentokrát jasný špeh. Bohužel byl rychlejší než my a unikl nám. Už se připozdívalo a tak jsme se rozhodli raději spustit vlajku a jít spát.

St 3. 7. – Výprava do gladiátorské arény (den 5.)

Dnes ráno se v naší vesnici objevil náš vzdálený příbuzný, bratranec bratra náčelníkova švagra a žádal nás o pomoc. Římané zajali jeho známého (zvaného Bačkora), a chtěli z něj udělat gladiátora - což by pro něj byla jistá smrt. Protože jsme jedna velká galská rodina, neváhali jsme a vypravili se do gladiátorské arény (Žďáru nad Sázavou). Tam jsme si nejprve prohlédli kostel na Zelené hoře a cestou zpět na náměstí jsme potkali Julka Caesara, který zahájil gladiátorské hry. Museli jsme překonat několik překážek a ještě najít východ z arény, abychom našeho známého z této šlamastiky dostali.

Po návratu do vesnice nás čekala nás večeře, a když jsme pak seděli u ohně, přišel nám poděkovat bratranec bratra náčelníkova švagra i jeho známý. Ten nás při odchodu varoval, že nám hrozí nebezpečí! Sledoval nás totiž římský špeh, ale Bačkora nám nemohl prozradit o koho jde, slíbil však, že zanechá nějaké informace na „našem“ místě a kvapem zmizel. Protože se Asterix a bratranec bratra náčelníkova švagra nemohli dohodnout o jaké místo se přesně jedná, bylo potřeba se rozdělit na dvě skupiny. Mladší se vydali s Asterixem na jedno z tajných míst – čekalo je překonání a noční stezka značená lightsticky, na jejímž konci nalezli důležitou zprávu o špehovi. Starší vyrazili na noční výpravu po okolí, během které sesbírali zprávu s přibližnou podobiznou špeha.

Út 2. 7. – Focení do kroniky vesnice (den 4.)

Út 2. 7. – Římané nikde, užíváme klidu vesnice (den 4.)

Úterní ráno naštěstí už deštivé nebylo a v průběhu dopoledne zase vykouklo sluníčko. Protože přesilou nad Římany nezvítězíme, musíme cvičit náš důvtip -  dopoledne jsme se tak zabývali  šiframi a uzly.

K obědu byly delikátní buchtičky se šodó. Po poledním klidu bylo potřeba oškrábat brambory na večeři a pak jsme se pro potřeby kroniky vesnice fotili v našich galských oblečcích.

Před večeří zbyl ještě čas na to, abychom se blíže seznámili s fungováním vesnice – obcházeli jsme různá místa a plnili úkoly. Abychom nepodcenili čistotu obyvatel naší vesnice, večer jsme si spolu s Alfabetixem vyráběli svá voňavá mýdla 🧼. Celý den vyšel skvěle a ani nekáplo.

Po 1. 7. – Nebe nám nespadlo na hlavu (den 3.)

V pondělí ráno Trubadix zahájil tradiční galskou hru, která bude trvat zbytek tábora: hledání pohozené ryby, zvolání „Je čerstvá!“ nebo „Není čerstvá!“ a následný přesun ryby přihrávkami do stránku Automatixe.

Během dopoledne psala většina Galů dopisy do svých domovských vesnic a po obědě jsme druidovi pomáhali sbírat bylinky na lektvary, dokud nás nezastihla bouřka. Před ní jsme se ukryli v naší jídelně a hráli deskovky a četli si komixy, dokud déšť nepřešel.

Před večeří jsme dosbírali bylinky a večer strávili opět v jídelně nebo ve stanech kvůli dalšímu dešti. Nebe nám ale naštěstí na hlavu nespadlo.

Ne 30. 6. – Rozdělujeme se do tlup (den 2.)

Ráno jsme se vzbudili do příjemného slunečného rána, typického pro galskou vesnici. Dali jsme si skvělou snídani a poprvé za tento tábor si vyzkoušeli raní nástup. Chvíli na to se začali dohadovat čtyři vážení domorodí Galové – Automatix, Alfabetix, Trubadix a Archaix – kdo z nich by si nás měl vzít na starost. Automatix tvrdil, že bychom se měli rozdělit podle síly, Trubadix navrhoval uspořádat pěveckou soutěž, Alfabetix si nás chtěl všechny získat svými rybami (stále panují dohady, jestli jsou nebo nejsou čerstvé) a Archaix nás chtěl vést všechny sám jako nejstarší a nejzkušenější (avšak stále se sílou mladíka). Naštěstí zasáhl moudrý druid Panoramix a rozhodl se, že uvaří kouzelný lektvar, který nás rozdělí do čtyř tlup. Každému se jeho část lektvaru zbarvila buďto modře, zeleně, červeně nebo žlutě a podle barvy se přiřadil ke svému vedoucímu Galovi.

Tlupy se následně rozešly po okolí, pročetly si pravidla vesnice a vymyslely si název. Modří pod vedením Automatixe se stali Modrou galdou, zelení s Alfabetixem se stali Zelenými rybáky, červení pod vedením Archaixe si dali název Staří mladíci a žlutí s Trubadixem se pojmenovali Žlutí bardové.

Protože byl horký den, zařadili jsme do odpoledního programu vodní klouzačku – navíc naše vesnice je v údolíčku u potoka a chvílemi příjemně pofukovalo, takže se vedro nakonec dalo snést.

Druid nám také vysvětlil, jak uklízet své chalupy, a každý z nás dostal lvíčo-lahev na kouzelný lektvar. O něco později si všichni vyrobili galské opasky, aby ve vesnici zapadali mezi ostatní rodilé Galy. Po večeři jsme vyrazili ještě na sbírání kostí pro Idefixe, mečů pro Asterixe, lov divočáků a přenášení menhirů. Chvíli po návratu už byl čas na večerní nástup, spuštění vlajky, vyčistění zubů, rychlou pohádku a spánek.

So 29. 6. – U Asterixe a Obelixe (den 1.)

Cesta do tábora probíhala pod taktovkou Římanů - ovšem to jen do té doby, než jsme po vystoupení z autobusu potkali naše galské příbuzné Asterixe s Obelixem. Obelix odložil svůj menhir a římským strážím, které nás doprovázely, nabančil tak, že si to budou dlouho pamatovat.

Jsme tedy ubytování ve vesnici Asterixe a Obelixe, kde nám místní rodilí Galové poskytli  útočiště a ukázali, co všechno ve vesnici mají. A večer se u ohně potkáme i s dalšími místními Galy, kteří se tu shromáždí při příležitosti našeho příchodu do vesnice.