Táborové zpravodajství 2017 | 68. pionýrská skupina Lvíčata

Pá 14. 7. – Za hradby! Za Ludvu! (den 14.)

Dnešní den začal studeněji než jakýkoliv den předchozí. Slunce se do nás později sice opřelo svými hřejivými paprsky, ovšem celý den bylo znatelně chladněji než jindy.

Z rána se k nám donesl poslední kardinálův pokus o úskok. Nalezl v archívu staré záznamy o zákonech nástupnictví, které udávají, že dědic trůnu musí být vychován v královské rodině a ve věku patnácti let potvrzen ve svém nástupnictví. Shodou náhod je dnes Ludvovi právě 15 let a tak máme poslední možnost dostat se do Paříže ke králi, aby mohl nechat potvrdit své nástupnictví.

Proto jsme vzali svůj nový katapult od Ztloukal & Zatloukal a pokusili se o útok na hradby neprodyšně uzavřeného města. Boj byl dlouhý, museli jsme na hradby střílet celé dopoledne až později se nám podařilo prolomit do hradeb díru a vtrhnout do města. V tu chvíli se garda rozprchla. Kráčeli jsme prázdnými ulicemi s pocitem vítězství. Do zámku jsme se dostali až v podvečer.

Král nás přijal a byl z našeho návratu velice nadšen. Nejvíce ho ale dojal nově nalezený syn, kterému ihned potvrdil nástupnictví. Poté nás všechny pasoval z kadetů na plnohodnotné mušketýry.

Večer jsme si vyhlásili u slavnostního ohně výsledky oddílových her, bodování jednotlivců, bodování úklidu a další ocenění. Pořadí týmů bylo následující: první se umístili Unité smaragd, po nich jen s bodovým skluzem Jantarová garda, třetí byla Jednotka safírových mušketýrů a poslední skončilo Společenstvo kordů.

Zbytek večera jsme si klidně užili oheň a zpěv. Pak jsme si šli lehnout s myšlenkou na zítřek, už se těšíme zpět do rodné vlasti, Francie je fajn, ale Česko je Česko.

Čt 13. 7. – Jdeme si pro dědice! (den 13.)

V noci ze středy na čtvrtek došlo k velké pohromě - pod rouškou tmy vnikla do naší pevnosti kardinálova garda, a za využití momentu překvapení unesla přímo z lóží část starších kadetů a k tomu i Ludvu, který se v naší pevnosti ukrýval! Až později gardisté zjistili, kdo ze zajatců je pravý dědic, a ostatních se tak rozhodli zbavit a nechat je uprostřed lesa jejich osudu. Naši cvičení kadeti se však dokázali rychle zorientovat a nakonec se jim podařilo vrátit se úspěšně zpět do tábora. Bohužel Ludva takové štěstí neměl a zatím jsme tak nevěděli, kde je mu konec.

Naštěstí během přepadení gardisté vytrousili mezi stany tajné zprávy, které jsme pak ráno objevili. Informace však byly zašifrované, takže to zase nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. V rámci dopoledne jsme se učili různé šifry, psaní a luštění tajných zpráv a plnili mušketýrské zkoušky.

Odpoledne jsme rozluštili získané zprávy a vyrazili do nitra opevněné Paříže osvobodit Ludvu. To se nám po těžkém boji s gardisty povedlo a Ludva je zpět na svobodě. Šťastní z úspěchu a hladoví z boje jsme se vrátili zpátky do tábora na večeři - tentokrát exkluzivní spaghetti al pomodoro, po kterých se jen zaprášilo.

Večerní kongres proběhl u ohně. Byly vyhlášeny výsledky her, u stožáru jsme spustili vlajku a kdo nechtěl jít ještě spát, šel ještě na chvíli k ohništi. K večeru se začalo dosti ochlazovat, takže pak už bylo nejlepší si co nejdříve zalézt do spacáku a usnout.

Ludva je sice na svobodě, leží před námi ale těžký úkol probít se do Paříže a Ludvu přivést zpět k jeho otci. Tak nám držte palce!

Bonusová hláška (u ohně):
"Na ukulele umím zahrát jenom Hrobaře... A první sloku Bedny od Whisky." --Agátka

St 12. 7. – Únos! (den 12.)

Dnešní den začal klidně... Zřejmě onen příslovečný klid před bouří. A opravdu - dopoledne jsme využili ke zdokonalování se v dalších praktických nejen mušketýrských dovednostech. Rozdělávání ohně, někteří skládali zkoušky z dovedností, které jsme si zkoušeli v předchozích dnech (třeba stavba přístřešků) a podobně.

Odpoledne to ale přišlo - musíme se pokusit dostat zprávu o návratu Ludvy až přímo ke králi. Problém je, že ten je pečlivě hlídán gardisty, a ti nás k němu nebudou chtít pustit. Na řadu tak přichází improvizace - pokoušíme se do Paříže proplížit. To se bohužel neukázalo jako moudré rozhodnutí, ale spíše jako epický propadák, protože gardisté osm našich nejlepších bojovníků při plížení se po Paříži zajali :-/.

Ani tak se nevzdáváme, navíc naše členy neopouštíme ("Všichni za jednoho!"), tudíž se přeskupujeme, zahajujeme protiútok a všechny naše kadety přeci jen vysvobozujeme! Gardisté se tvářili dost naštvaně, zřejmě mají něco za lubem a budou se chtít pomstít...

Abychom pak načerpali síly, večeříme delikátní krupicovou kaši 👌.

Čt 13. 7. – Upírovy fotky z návštěvy tábora (den 13.)

Můžete se podívat na fotogalerii od našeho kamaráda Upíra, který nás na táboře navštívil koncem minulého týdne.

Út 11. 7. – Starší - návrat do vlasti 🇫🇷 (den 11.)

V úterý se starší probudili do lehce deštivého rána. Pršet ale přestalo dříve, než se všichni vyhrabali zpod plachty a ze spacáků, takže jsme mohli rovnou začít vařit snídani. K jídlu byl tradiční porridge, nejlepší pokrm široko daleko. Pro některé to byla premiéra, ale jako vždy platilo staré pravidlo «Puťák léčí, porridge uzdravuje». Po snídani jsme dosušili věci, sbalili se, a vyrazili dále až na autobus. Chvíli to vypadalo, že ten na který spěcháme do další vesnice nestihneme, čirou náhodou jsme ale ve vesnici, kterou jsme zrovna procházeli, natrefili na jiný autobus, kterým jsme dojeli až do Tišnova.

Po pauze a obědě v Tišnově jsme ještě autobusem popojeli kus cesty k táboru, ale přesto nás čekalo ještě pár kilometrů chůze. Nejprve jsme se ale opět těsně vyhnuli dešti (byť tentokrát to bylo s pomocí stříšky). Do tábora jsme dorazili asi hodinu a půl před večeří, což byl tak akorát čas na přivítání se s ostatními, vybalení, návštěvu mušketýrských lázní a krátký odpočinek. Večer už nás čekal ještě společný kongres a pak už spánek opět zpátky v našich lóžích.

Út 11. 7. – Mladší - odloučeni v pevnosti (den 11.)

Ráno jsme se již vzbudili v bezpečí naší pevnosti «Entrebore». Část našeho osazenstva se ale stále nacházela na cestě v dalekém Španělsku, kde se snažili setřást bystré zraky Lady Seductory.

My jsme si zkrátili čekání na jejich návrat studiem umění uzlování. Když tu jsme byli vytáhnuti z líného přečkávání dešťů další podlostí kardinálovou! Podařilo se nám získat kousky jeho dopisu, ve kterém se hanebným a lživým způsobem vyjadřovali o královně. Dopis byl adresován samotnému králi a měl před ním pošpinit královninu poctivost a čest.

Nejprve jsme si museli před bedlivým dohledem gardy získané kousky informací vyměnit mezi oddíly. Použili jsme k tomu důmyslné šifry, které jsme k tomuto účelu sami vymysleli. Když jsme si přečetli celou zprávu, byli jsme zděšeni kardinálovou troufalostí. Kdyby se tyhle nehorázné lži dostaly ke královým uším, celé naše snažení by vyšlo naprázdno! Bohužel námi objevený dopis nebyl jediný, který kardinál odeslal. Proto jsme se po obědě vypravili do gardistického ležení a za cenu značných ztrát zabavili a zlikvidovali všechny lživé a úskočné dopisy. Za odměnu za naši obětavost nás královna večer pozvala na decentní degustaci v uzavřeném kruhu. Chutí jsme si opravdu užili mnoho, namátkou: oříšky, česnek, skořice a další laskominy. V průběhu odpoledne se k nám z cest vrátili i starší kadeti a po řádné očistě se připojili zpět do každodenních činností v pevnosti «Entrebore».

Po 10. 7. – Setkání s dědicem (den 10.)

Ačkoliv rosničky hrozily dešti, noc jsme nakonec přečkali v suchu. Po snídani jsme vyrazili na společný sraz s dalšími oddíly. Po opětovném spojení všech mušketýrů a po průzkumu okolí zaniklého hrádku se náhle objevil mladý asi patnáctiletý chlapec s korunou na hlavě. Dovtípili jsme se, že je to opravdu Ludva - dědic francouzského trůnu, kterého hledáme. On byl z naší přítomnosti lehce zmaten a tak jsme mu objasnili celou situaci. Po poradě Ludvy s našimi staršími mušketýry bylo rozhodnuto, že se za účelem zmatení našich pronásledovatelů rozdělíme: několik starších vyrazí ještě na den dále, aby odlákali «Seductoru», mladší to oklikou vezmou do «Entrebore» aby zmátli gardu a Ludva sám se vydá na vlastní pěst zpět do Paříže. Snad to zvládne a nic se mu nestane.

Starší děti a pár vedoucích mušketýrů pokračovalo přes les až k vlakové stanici, odkud popojeli kus vlakem a pak opět pokračovali pěšky. Ve Velké Bíteši jsme doplnili zásoby a zbytek dne jsme pokračovali po zelených loukách meandry a údolím Bílého potoka. Chvílemi to vypadalo, že pekelně zmokneme, ale všechny velké bouřky šly nakonec mimo nás, a my se tak mohli utábořit a opéci si k večeři buřty.

Mladší se během odpoledne již zdárně vrátili do tábora a i oni si k večeři dali buřtíky 😋.

Ne 9. 7. – Vyrážíme do Španělska (den 9.)

Včera nám král oficiálně určil naše poslání a dnes ráno jsme tak po týmech vyrazili směr Španělsko, najít následníka trůnu Ludvu. Každý tým zvolil svou cestu, ale směr byl všem jasný. První místo, kam museli všichni dorazit, byl jeden z nedalekých rybníků. Odtud jsme pokračovali díle a po cestě si uvařili oběd, zahráli nějaké hry a některé týmy přečkaly schované i krátkou bouřku, která přes nás přešla.

K večeru jsme dorazili na určené místo, do lesa okolo údajně zaniklého hrádku, kde by se měl ukrývat Ludva. Dnes již ale bylo na hledání Ludvy pozdě, a tak jsme si v tomto lese našli vhodná místa na přespání, postavili přístřešky, uvařili večeři a pak šli spát. Noc byla klidná a nakonec i bez kapky deště.

So 8. 7. – Královský ples a hostina (den 8.)

Včera jsme se při špehování v kardinálovo paláci dozvěděli, že králi hrozí nebezpečí. Kardinál má totiž v plánu nechat ho otrávit. Ráno jsme si v kantýně všimli oznámení, že se koná ples. Bylo nám jasné, že pokus o vraždu se uskuteční nejspíše tam. Na ples nás samozřejmě pozvala královna. Před tím jsme se však potřebovali naučit a zopakovat pravidla správného stolování. Také jsme si po oddílech a pak všichni dohromady nacvičili společný tanec. Každý tým si mohl vymyslet a připravit scénku nebo báseň na počest a pro pobavení krále a královny.

Odpoledne se naši mladí kadeti vypravili shánět suroviny na protijed. Recept na něj získali vedoucí mušketýři od staré bylinkářky. Večer jsme se vypravili do paláce a předvedli králi a královně svá vystoupení. Král nás vyzval, abychom se přesunuli do kantýny na hostinu. Během slavnostního přípitku jsme si všimli podezřelého chování skupiny gardistů. Připravili jsme se zasáhnout. Během slavnostního přípitku se král začal dusit a jeho gardistická stráž se najednou vypařila. Naštěstí dnešní vítězný tým včas zasáhl a podal králi protijed.

Potom, co to náš panovník rozdýchal, vysvětlila mu královna, co se stalo, a odhalila tajemství o synovi ve Španělsku. Král byl šokován, ale poděkoval nám za záchranu života a oficiálně obnovil mušketýry. Společně s královnou nás teď posílají na cestu do Španělska. Celý den byl zakončen velkolepou hostinou.

Pá 7. 7. – 🐎 Kůň, nejlepší přítel mušketýra (den 7.)

Protože nevíme, na co všechno cestou do Španělska můžeme narazit, je dobré připravit se na všechno. Proto jsme dnes během deštivého rána zůstali po střechou v cantině a povídali si o přírodě a pobytů v ní. Zaměřili jsme se hlavně na jedovaté rostliny a to, jak vypadá kůň, protože to přece musí vědět každý správný mušketýr. Hned při následující činnosti se nám to - jakou náhodou - hodilo! Převléci se za koně je totiž výborné maskování a asi jediná možnost, jak se proplížit okolo kardinálovo gardy. Všechny týmy si tedy musely vytvořit masku koně a v té se pak předvést a pak v ní projít trasu okolo nebezpečných gardistů.

Ve chvíli, kdy odpoledne skončila jedna z několik krátkých přeháněk, se objedvil d'Artagnan. Byl na vycházce ve společnosti mladé slečny, kterou nám hned představil jako svoji novou přítelkyni, sličnou Seductoru. My v ní však hned poznali kardinálovu špionku. D'Artagan byl překvapen a zhrozen, a než stihl zasáhnout, Seductora se dala na útěk. Znovu nám unikla.

Během poledního klidu znovu proběhla mušketýrská lázeň. Pak jsme se přestrojili zase všichni za koně a vyrazili obelstít gardisty a dostat se do kardinálova paláce, abychom zjistili kardinálův plán. Mise byla úspěšná a nikdo si nás nevšiml. Maskování bylo zřejmě dokonalé.

Později odpoledne se udělalo pěkné horko a my vyrazili vykoupat se do nedalekého rybníka. Vrátili jsme se tak akorát na večeři a před deštěm. Počasí nám moc nepřálo. Proto jsme zůstali usazeni v kantýně a zahráli si bingo. Vyhlášení výsledků z dnešního dne se také konalo pod střechou, ale spuštění vlajky už jsme zvládli nastoupeni okolo stožáru. Dešťové přeháňky ale dál pokračovaly a to většinu z nás nakonec zahnalo do stanů a do spacáků.

Čt 6. 7. – Špehové objeveni (den 6.)

Dnes dopoledne po ranním réunionu jsme se v týmech vypravili do blízkého okolí, abychom se zase o něco lépe připravili na cestu do Španělska. Tentokrát měly děti za úkol postavit přístřešky celt. Také mohly složit mušketýrskou zkoušku z práce s mapou a získat tak odznáček na svou šerpu. A ještě před obědem jsme si také stihli vyrobit kordy.

Na Seductoru (kardinálovu pomocnici) jsme samozřejmě ale nezapomněli - při pátrání po okolí jsme na ni nenarazili, zato jsme přišli na stopu jiným špehům z kardinálovo gardy, kteří nás nejspíš už nějakou dobu sledovali. Vydali jsme se za nimi. Cestu nám trochu komplikovala různá omezení a nástrahy, ale nakonec se nám podařilo získat tajnou zprávu, kterou špehové nesli. Získané informace jsme si prozatím uložili na pozdější využití.

Dříve, než sluníčko zalezlo za kopec, jsme se společně vyfotili v plné zbroji. Pak byla výborná večeře (knedlo-vepřo-zelo), na kterou se vrhli všichni s velkou chutí. Potom jsme se spokojeni po dobrém jídle a úspěšném dni uchýlili k ohni. Praskání dřeva v plamenech doprovázel náš zpěv a hraní na hudební nástroje. Den, který pomalu končil, se opravdu vydařil a vše je na dobré cestě k tomu, abychom byli brzy připraveni vyrazit za dědicem trůnu a mohli jsme ho tak přivést zpět do Francie.

St 5. 7. – Mise ohrožena! (den 5.)

Pátý den, třetina tábora je za námi! Už jsme prošli výcvikem, nejsme obyčejní rekruti, ale opravdoví kadeti! Dopoledne jsme nacvičovali cestu do Španělska podle mapy. Všechny týmy práci s mapou zvládly a dokázali naplánovat mapu z Paříže až do španělské Zaragozy.

Po obědě si část z nás dopřála mušketýrskou lázeň, někteří zase vodní bitvu. Na cestu za dědicem nám však nestačí jen výcvik, ale musíme se i řádně ustrojit. Proto jsme si naše modré pláště vyzdobili bílými kříži. Od našich vedoucích mušketýrů jsme dostali šerpy a ten, kdo složil mušketýrskou zkoušku z bezpečnosti práce s nástroji (nožem a sekyrou), obdržel ještě za odměnu odznáček.

Po svačině jsme jen pouhou náhodou odposlechli rozhovor kardinála, který úkoloval Seductoru – jeho špiónku – kardinál o nás již asi tuší, a chtěl po ní, aby od nás vyzvěděla další informace. Hrozí tedy nebezpečí, že naše mise – přivedení následníka trůnu – bude prozrazena.

Večer se nám sice podařilo zlikvidovat hlídku gardistů, ale Seductora samotná unikla. Věděli jsme, že dnes už ji nenajdeme. Zmizela prozatím beze stopy. A tak jsme se raději vrátili zpátky do Entrebore na večeři. Před kongresem se konal ještě šermířský turnaj a střelba z luku. Po spuštění vlajky byl tak akorát čas jít si vyčistit zuby, poslechnout si pohádku a uložit se do svých lóží.

Út 4. 7. – Celodenní vyšetřování pokusu o vraždu (den 4.)

Včera nás dopisem královna žádala o prošetření pokusu o vraždy pana de Silencieuxe a dopadení pachatele. Tento hrůzný čin se odehrál předchozí den v době trhu, našlo se tedy dost svědků. Získat jejich výpovědi ale nebylo tak jednoduché.

V Silencieux jsme se nejprve vydali na rozhlednu, abychom získali přehled o uspořádání města. Po obědě jsme po oddílech vyrazil plnit zadané úkoly a získávat po městě svědectví. Místní velitel stráže města nám ještě poskytl karty podezřelých osob a tak naše práce byla alespoň o trochu snazší. Pachatele se nám nakonec podařilo určit a mohli jsme se tedy po náročném dni vrátit zpátky do tábora.

Tím však den ještě nekončil - po večeři čekala každého ještě zkouška obratnosti a rychlosti. Všechny děti zadanou opičí dráhu zvládly a tak jsme se poté mohli všichni ustrojit do mušketýrského a usadit u ohně, abychom počkali na příchod královny. Naše panovnice brzy dorazila. S velikým nadšením a hrdostí nám poděkovala za naše služby a povýšila nás na právoplatné kadety - a věnovala nám pravé mušketýrské pláště!

Po večerním kongresu měl ještě každý možnost oslavit dnešní velký a úspěšný den zpěvem u ohně. A za svitu měsíce a hvězd jsme se pak mohli jít uložit ke spánku.

P.S.: do pevnosti již dorazily první pohledy, v úterý jsme také první várku dopisů z tábora odvezli na poštu. Avšak vzhledem ke státním svátkům ve středu a ve čtvrtek může ale chvilku trvat, než dorazí (a další budeme odvážet až v pátek).

Po 3. 7. – Do střehu! (den 3.)

Třetí den se nám vstávalo bez deště o poznání příjemněji. Po snídani a ranním réunionu bylo potřeba vypravit se na dřevo, abychom si mohli ohřát vodu a dopřát si první mušketýrskou lázeň.

Tuto příležitost jsme také využili, abychom se naučili pořádně zacházet s některými nástroji - sekyrou, pilou, nožem... Odpoledne jsme se zase učili na stanovištích různým dalším dovednostem – etiketě souboje, chvatům a postojům při boji s kordy nebo třeba střílení z «mušket».

Na společném večerním mušketýrském kongresu jsme obdrželi dopis od královny, který měl vítězný tým dnešní odpolední etapy (Unité smaragd) tu čest přečíst u ohně. Panovnice nás v něm akutně žádala o pomoc - došlo totiž k pokusu o atentát na jejího přítele, pana de Silencieuxe, starosty pařížské čtvrti Silencieux ("Tišnov"). Nás zítřejší cíl je tedy jasný!

Ne 2. 7. – Začínáme s výcvikem (den 2.)

Ráno začalo lehce deštivě. Nikoho z nás to však neodradilo a všichni rekruti se dostavili na rozcvičku, snídani i ranní «reúnion» (nástup).

Po vyvěšení vlajky si každý ze čtyř mušketýrů vylosoval z klobouku členy své jednotky. Prvním úkolem týmů bylo vypořádat se s pomocí malých kordů se škrábáním brambor. Po svačině jsme vymysleli názvy oddílů, jsou to:

Jantarová garda
Jednotka safírových mušketýrů
Společenstvo kordu
Unité smaragd

Také jsme začali s výrobou týmových vlajek (které mimochodem dopadly moc hezky!).

Odpoledne se za účelem procvičení přesné mušky konal turnaj ve vybíjené - výsledky byly velice těsné, ale nakonec zvítězil tým Jantarová garda, druzí byli Unité smaragd, třetí Jednotka safírových mušketýrů a čtvrté Společenstvo kordu. Během odpoledne každý z rekrutů dostal ještě tajný úkol – v táboře měl schovat tajný dokument se svým jménem. Následně se pak každý snažil najít co nejvíce papírků ostatních a podepsat se na ně. Úkol to však nebyl jen tak snadný, protože po táboře chodily nebezpečné hlídky gardistů... Nakonec se každému podařilo podepsat alespoň jednou, takže mise byla úspěšná. Po vyhlášení výsledků kapitánem mušketýrů de Trévillem a spuštění vlajky byl akorát čas jít spát. První den výcviku byl za námi.

So 1. 7. – Zpátky do zbraně! (den 1.)

Dnes začaly prázdniny a my z Prahy vyrazili vlakem směr Francie! Po vlaku na nás ještě čekal motorový oř, aby nás odvezl až přímo do pevnosti Entrebore.

Pan řidič měl ale překvapení - každému při nástupu předal dopis přímo od královny Anny Rakouské! Po otevření obálek jsme zjistili, že jednotlivé části nedávají příliš smysl. Trvalo nám však jen chvíli, než jsme dali dohromady celý vzkaz. Šlo o žádost o pomoc od královny, která nám k našemu údivu sdělila, že její syn (tj. následník trůnu) žije, jeho smrt byla zinscenovaná a pozvala nás k sobě na večerní audienci, aby nám vše vysvětlila. Po příchodu do pevnosti jsme se rozdělili do lóží a prozkoumali blízké okolí.

Odpoledne nás čekalo pár seznamovacích her, kdy jsme se trochu blíž navzájem poznali. Po večeři jsme již šli na očekávanou audienci ke královně. Ta nám prozradila, proč opět povolává do zbraně mušketýry (kteří byli před patnácti lety zrušeni, neboť jim byla nespravedlivě přisuzována vina na zmizení následníka trůnu, královnina syna Ludvy).

Královna se totiž po narození syna bála, že by kardinál se svou gardou usiloval o jeho život. A tak se dnes již skoro dospělý následník trůnu totiž ukrývá před kardinálovo gardou mimo Francii (ve Španělsku), a královna si žádá, abychom pod vedením dřívějších mušketýrů Aramise, Portose, Atose, d'Artagnana a kapitánem mušketýrů de Tréville obnovit jednotky mušketýrů (a to tak, aby se to kardinál a jeho garda nedozvěděli) a pokusili se jejího syna přivésti bezpečně zpět do vlasti. Nebude to ale snadné, protože kardinál má pod palcem nejen svou gardu, ale povedlo se mu zmanipulovat i samotného krále.

Bez dlouhého váhání jsme s pomocí královně souhlasili, podpisy slíbili svou věrnost, a protože dnes už bylo na další výcvik příliš pozdě, tak jsme se po krátkém posezení u ohně odebrali spát do svých lóží.

— d'Artagnan