Od 3. do 17. července sledujte v našem táborovém zpravodajství, jak pod vedením starších zaklínačů svádíme z naší tvrze Bořibor souboje s příšerami a bestiemi v širokém okolí.

Telefonní kontakt v průběhu tábora

Adresa pro zasílání pošty

Instagram Instagram: @lvicata

Zpravodajství se snažíme psát v rámci možností pravidelně, cca obden. Vzhledem k obtížnému spojení i proto, že se táboře věnujeme hlavně dětem a samotnému programu, je možné, že se nám to občas nepovede – prosíme tedy o shovívavost.

Pá 16. 7. – Konec řádění bestií (den 14.)

 Na naše ranní setkání dorazil i mág z kapituly a donesl nám magická pouta, kterými musíme spoutat Ignise, pokud se k němu přes všechny jeho ochranná kouzla a bestie dostaneme.

Svého úkolu se žádná ze škol nezalekla a všichni společně jsme se pustili do překonávání překážek a boje s bestiemi na cestě k temné věži. Museli jsme vysušit bažinu pomocí vysoušecího kouzla, překonat vodní příkop, rozložit na kousky bránu a na nádvoří pobít všechny bestie. Až po tom všem jsme se konečně dostali do temné věže, kde jsme našli Ignise. Podařilo se nám ho spoutat a vyrazili jsme zpátky do Bořiboru, kde už na nás čekal mág z kapituly. Cestou jsme potkali jednoho z našich mistrů zaklínačů a ukázalo se, že právě on je dítětem náhody, tedy Ignisovým potomkem. Z Ignise opadl všechen vztek a nenávist, když zjistil, že jeho dítě, teď už plnohodnotný zaklínač, je v pořádku. I přesto byl předán do rukou kapituly mágů, která mu určí spravedlivý trest.

Odpoledne se sešly jednotlivé školy zas samy za sebe a hodnotily proběhlých čtrnáct dní výcviku a bojů. Každý učeň dostal osobní ocení od svého mistra zaklínače.

Po večeři učně čekala pasování na opravdové zaklínače a slavnostní přípitek. Následovalo vyhlášení toho, jak si jednotlivé školy vedly ve výcviku a boji s bestiemi. Na čtvrtém místě se umístila škola Fénixe, na třetím škola Kočky, na druhém místě skončila škola Nosorožce a nejlépe si vedla škola Hada. Po slavnostním poděkování starostou Bořiboru a předání odměn pokračoval příjemný večer pěním písní s bardem u ohně.

Čt 15. 7. – Odkletí broučí bestie (den 13.)

Na nástěnce se objevil glejt, který nás vyzýval k zlikvidování pekelného stvoření, které pustoší okolní kraje a vyskytuje se v podobě brouka v lesích, na loukách i polích. Mistři zaklínači nám oznámili, že nejvhodnější je lektvar, na který si však musí každá škola sehnat suroviny sama.

Vypravili jsme se do okolí a hledali potřebné suroviny. Po návratu do tvrze všichni společně umíchali lektvar a připravili dvě pasti v podobě kance, aby broučí bestii nalákali.

Bestie brzy dorazila. Nemohla se rozhodnout, který ze dvou divočáků se jí zamlouvá víc, pobíhala od jednoho k druhému a naopak a nakonec vyčerpáním padla mezi nimi. Děti se k ní opatrně připlížily a natřely jí na krovky lektvar. 

Chvíli sebou cukala a před našima očima se přetvořila do mága z kapituly mágů – toho, který děti na začátku tábora rozřazoval do škol! Ukázalo se, že do podoby broučí bestie byl mág zakletý Ignisem. Ještě trochu zmatený nám doplnil celý příběh:

Před několika lety mágovi jménem Ignis zachránil život jeden ze zaklínačů, a mág mu za to přislíbil „to, co má, ale ještě o tom neví“. Bylo to dítě, které si zaklínač po několika letech odvedl – dítě náhody. Mág Ignis se však ze ztráty svého potomka nikdy nevzpamatoval, uzavřel se do sebe, zahořkl a začal zaklínače nenávidět. Usídlil se do temné věže a pustil se do vyrábění více a více bestií. A právě následkem toho zaklínači začali vymírat, až zbyli jen naši čtyři mistři.

Odkletý mág k kapituly nás po dovyprávění příběhu požádal o pomoc. Abychom však stáli proti Ignisovi a jeho bestiím v plné síle, byla potřeba ještě jedna věc. Učňové si museli vyrobit své zaklínačské medailony. Ty se opravdu povedly.

Na večerním setkání se pak objevil opět mnich s nabídkou, že nás zavede ke Kultu věčného ohně – jejichž oheň má sílu chránit Bořibor.  Oheň bychom si ale museli do tvrze donést sami. Každá ze škol se chopila úkolu po svém, všem se však nakonec podařilo zapálit svíčky věčným ohněm a rozmístit je okolo tvrze. Bořibor je tak plně chráněný před zlými silami.

St 14. 7. – Zázračný roh jednorožce (den 12.)

V noci a dopoledne nás zastihl déšť, a tak jsme se věnovali různým nabídkovým aktivitám, které se mohly konat pod střechou: hrály se různé deskovky, někdo si četl, jiný skládal lva jako origami a další hrál na kytaru. K obědu nás pak čekala výtečná krupicová kaše. 

Ovšem jeden z vedoucích od rána vypadal, že mu není úplně dobře. Po poledňáku se mu ještě přitížilo a začal blábolit něco o tom, že ho v noci něco kouslo nebo bodlo a od té doby mu není úplně dobře. Pustili jsme se do listování bestiářem a snažili se přijít na to, co se mohlo stát a kdo by nám mohl pomoc. Bestiář je však plný bestií a možností bylo příliš.

Rozhodli jsme se proto získat nápovědu. Děti nakonec složily vzkaz, který je odkázal k jednorožcům. Jenže kde nějakého najít? Štěstěna nám přála, protože hned po svačině se za hranicí tvrze objevil jednorožec, který se v klidu pásl na jahodách. 🍓 Vypravili jsme se ho požádat o pomoc. Po delší diskuzi nám ji přislíbil, ale pouze s podmínkou, řekne-li mu každá škola, co pro ni znamená dobro. Nároky jednorožce nebyly malé, ale nakonec se všem školám podařilo zadaný úkol splnit a jednorožec svým rohem vyléčil z otravy našeho vedoucího.   

Večer nás navštívil mnich a pověděl nám něco o věčném ohni, který by naši tvrz mohl ochránit před zlými silami. Ještě než jsme stihli nové informace zužitkovat, přihnal se další déšť – krátký ale prudký, proto jsme byli nuceni výpravu za Kultem věčného ohně prozatím odložit.


Út 13. 7. – Setkání se zlatým drakem (den 11.)

Dopoledne probíhaly v Bořiboru – kde byli zatím stále jen mladší z učňů – nabídkové aktivity, při kterých si děti mohou vybrat, které z nich se zúčastní. Odpoledne pak učňové trénovali pod vedením mistrů zaklínačů; trénink probíhal zejména formou velké vodní bitvy.

Starší na puťáku posnídali porridge a pak už kvapem spěchali do Tišnova, odkud bylo třeba popojet několik zastávek vlakem. Vlak jsme stihli, a tak odpolední část putování mohla probíhat již bez dalšího spěchu, abychom se neuvařili v odpoledním vedru a také abychom se mohli poohlížet po zlatém drakovi. Když v tom se vynořil zpoza stromů! Nakonec byl kamarádský a výřečný – asi si už s nikým dlouho nepovídal. Pověděl nám různé příběhy, mezi nimi jeden o jakémsi dítěti náhody. Pak už ale zase roztáhl křídla a odletěl pryč.

V táboře se pak všichni zase setkali, a starší se po vybalení a umytí zase zapojili do tréninku. Na zahání vedra jsme si ještě všichni dali zmrzku, večer pak byla nachystána výtečná bohatá večeře, kterou si mohl každý seskládat z různých dobrot dle svého výběru.

Po 12. 7. – Sraz škol a odchod starších (den 10.)

Ráno se všechny školy setkaly na místě, kde byl drak podle glejtu vyzývajícího k honu naposled viděn. Na místě našly ale pozůstatky wyverny, která je drakovi velice podobná. Mladší se rozhodli vzít alespoň pozůstatky zpátky do tvrze, kde je jako přísady a trofeje mohli zpeněžit. Starší ale pokračují v hledání zlatého draka a vyráží ještě dále.

Po příchodu mladších do tvrze se všechno vybalilo, všichni se umyli a začali si užívat pohody a pohodlí tvrze. Večer se také nesl v příjemném duchu – byl oheň, na kterém se opékaly buřty, těstoví hadi a u kterého se zpívalo a dokonce i chvíli jamovalo.

Starší putovali dále v klidném tempu, během oběda usušili většinu mokrého vybavení a po šesté postavili přístřešky (po včerejší zkušenosti je tentokrát stavěli všichni) a zatímco se jedna expediční skupinka vydala ještě ke studánce pro vodu, ostatní uvařili večeři – čínu se skleněnými nudlemi.

Ne 11. 7. – Hon na draka – vyrážíme (den 9.)

Předchozí den se na bořiborské nástěnce objevil glejt, který vyzýval k honu na draka. Od vesnického povaleče jsme se ale včera večer dozvěděli, že draci jsou velice inteligentní zvířata a že by nebylo špatné se s ním poradit o tom, co se v Bořiboru a jeho okolí děje. 

Proto jsme si v neděli ráno zabalili své věci, jídlo i další nezbytné společné vybavení a vypravili jsme se hledat zlatého draka. Počasí nám přes den přálo a cesta nám pěkně ubíhala. Každá škola šla samostatně – učňové si sami uvařili oběd i večeři, a někteří z nich si na noc postavili přístřešek. Štěstí přálo připraveným, protože v noci nás zastihl déšť – a někteří jej přečkali úplně v suchu, někdo ale nechal boty mimo plachtu, někdo v noci na rychlo stavěl přístřešek a někdo hledal útočiště u svých kamarádů. Ale nejsme z cukru a všichni jsme to nějak zvládli – mokré věci další den dosušíme a získali jsme zkušenost k nezaplacení.

So 10. 7. – Zlé znamení a vaření na ohni (den 8.)

Ráno po snídani nás navštívila čarodějka, jež nás upozornila na zlé znamení, které se objevilo v bořiborské tvrzi a které má neblahý vliv na našeho kuchaře. Někdo nás proklel, a čarodějka si bohužel nemohla vzpomenout, které ze zlých znamení to je, a jak ho odklít. Rozhodla se hledat ve svých knihách – my tak byli zatím odkázáni na to, abychom si uvařili si oběd sami, na ohni.

Každá ze škol si sama mohla vybrat, co bude vařit – škola Nosorožce si tak udělala párky s hranolkami a zeleninou, škola Kočky se pustila do burgerů a palačinek, Fénixové si pochutnali na kuřeti s bramborami a salátem a škola Hada se rozhodla také pro burgery a jako dezert opékané marshmallowny.

Odpoledne se čarodějka vrátila z místa, kde byla zkoumat magickou moc spojenou se zlým znamením v naší tvrzi. Místo však bylo chráněno proti mágům, a proto její výprava skončila nezdarem. Získat zaklínadlo, které zlé znamení zruší, tak zůstalo na nás, zaklínačských učních. Zvládli jsme to při velkém souboji v lese a večer jste tak mohli zasednout u velkého slavnostního ohně.

V neděli vyrážíme na puťák - vypátrat draka, který by se měl potulovat v okolí. Budeme tak pryč do pondělního odpoledne, starší ještě o den déle.

So 10. 7. – Focení Bořiboru (den 8.)

V sobotu nám počasí konečně dovolilo se vyfotit - jak pohromadě, tak po jednotlivých školách s našimi mistry zaklínači.

Pá 9. 7. – Bestie ukradla poklad (den 7.)

Po čtvrtečním náročném večeru a noci jsme si v pátek trochu přispali. Dopoledne učňové v rámci škol probírali, jak se jim zatím líbí v bořiborské tvrzi a co říkají na svůj výcvik.

Odpoledne k nám opět zavítal návštěvník žádající nás o pomoc – tentokrát šlo o velmi bohatého a naštvaného obyvatele jedné z okolních vesnic. Ten si podle svého vyprávění koupil na černém trhu bestii, aby mu hlídala jeho poklad. Tato nebezpečná bestie, kterou nelze naleznout v žádném bestiáři a nikdo vlastně přesně netuší, co je zač, mu však s pokladem zdrhla a potuluje se po okolí. Naším hlavním úkolem bylo jeho ztracené peníze získat zpět, samozřejmě za nějakou spravedlivou odměnu.

Pustili jsme se do plnění úkolů, která nám pomohly při hledání pokladu - postupně každá škola našla jednu z truhel plnou zlaťáků. Boj s bestií se bohužel nekonal, proto se jeden z mistrů zaklínačů rozhodl všechny učně podrobit velkému cvičnému boji mezi sebou – ten pak probíhal celý večer.

Zbohatlík dorazil až večer k ohni a byl příjemně překvapen, že jsme úkol zvládli. Vyplatil nám odměnu 💰, i když se zrovna nepředal. Naštěstí se rozhodl učně jednotlivých škol odměnit i jeden z mistrů zaklínačů, který je sledoval při večerních cvičných soubojích. Truhlička zlaťáků každé školy je tak zase o něco plnější.

Čt 8. 7. – Bádání a rozzlobené dryády (den 6.)

Dopoledne jednotlivé školy procvičovaly různé tábornické dovednosti – třeba rozdělávání ohně.

Poobědvali jsme buchtičky se šodó a začali se chystat na bádání v okolní přírodě – děti si ve skupinkách zvolily nějakou věc či jev, kterou bude zkoumat, a výsledky svých zjištění pak společně odprezentují ostatním. 

Zjišťovali jsme tak třeba vliv různých materiálů na zákal vody, kyselost různého ovoce, rozdíly pokožky mezi živočichy žijícími ve vodě a v zemi, měřili jsme rychlost vody, porovnávali půdu z různých míst na táboře a v okolí a podobně. 

Večer jsme spolu s bardem pěli písně a balady u ohně, když v tom se spolu s nastupující tmou objevily rozzlobené dryády! Tvrdily, že jsme v jejich lese udělali nepořádek a ukradli posvátnou květinovou korunu. Jejich obvinění jsme odmítli, protože přece víme, jak se v lese chovat. Přestože byly dryády stále na pochybách, uznaly, že to mohla udělat nějaká bestie. Žádaly tudíž naši pomoc. 

Mladší se tak vypravili do lesa uklidit nepořádek po bestii, zatímco starší se vydali na dobrodružnou cestu po stopách bestie za květinovou korunou. Mladší les uklidili krásně a tím dryády trochu uklidnili. I výprava starších byla úspěšná, na bestii nenarazili a korunu našli, takže ji mohou další den s hrdostí předat dryádám.

⚡️ Bouřky se nám celý den vyhybaly – dorazily až vprostřed noci. Přinesly silný déšť a impozantní světelnou show – nic dalšího ale nezpůsobily a přečkali jsme je v pořádku.

St 7. 7. – Celodenní výprava za aguarami 🦊 (den 5.)

Ráno za námi přiběhl do tvrze další z vesničanů a žádal nás o pomoc. Tentokrát se jednalo o problém s aguarami, bytostmi s lidským tělem a hlavou lišky. 🦊 Aguary totiž unesly vesničanovu dceru. Jako správní zaklínači jsme se rozhodli zakročit a ubohému otci pomoct. 

Naše kroky směřovaly na zříceninu tvrzi Víckov, odkud vesničan pocházel. Aguary jsme po chvíli objevili, ale ty nás hned zaklely do bludiště, které jsme museli nejprve zdolat. Záhy se objevil sám i vesničan, který nás ráno žádal o pomoc – ukázalo se ale, že jeho úmysly nejsou úplně čisté a dítě nejspíš není vůbec jeho! Proto jsme se rozhodli, že dítěti bude lépe v péči starostlivých aguar. 

Cesta však nebyla zbytečná – během ní jsme cvičili pozornost a obratnost a také jsme se poučili, že existují i hodné bestie. 

Na noc jsme plánovali spaní pod širákem v táboře – bohužel nás však večerní přeháňky zahnaly zpátky do stanů. Spaní venku si ale určitě vyzkoušíme jindy, nejpozději na puťáku.

Út 6. 7. – Problémy s kostějem (den 4.)

Dopoledne si učňové se svými mistry povídali o tom, co by chtěli v průběhu výcviku zažít a co se naučit. Po té se věnovali různým dovednostem, které by měli nejel zaklínači ale vůbec táborníci ovládat - uzly, šifry nebo orientace v mapě. 

Už ráno se na bořiborské nástěnce objevil glejt s výzvou, že je potřeba zabít kostěje, který ohrožuje obyvatele Bořiboru i okolních vesnic. V bestiáři jsme však tuto bestii nenašli! Neměli jsme o ní tedy žádné informace, kromě toho, že je vysoce nebezpečná. 

Naštěstí se jeden z mistrů zaklínačů rozhodl s námi situaci probrat a poradil nám, že v okolí tvrze se pohybují lidé, kteří o kostějovi něco vědí. Vypravili jsme se proto zjistit, co se dá. Za poskytnutí informací jsme museli plnit úkoly, například podniknout dobrodružnou plavbu na paddleboardech, abychom získali šifru. 

Dozvěděli jsme se, že na kostěje je potřeba spojit síly všech škol a použít čtyři stříbrné meče, kterými se kostěj probodne večer, kdy je po jídle a není tudíž tak nebezpečný. Dokonce se nám podařilo zjistit i kde si stříbrné meče opatřit, a tak jsme se po večeři mohli vrhnout do dalšího nebezpečného boje. A i ten nakonec skončil úspěšně, s kostějem je tedy amen!


Po 5. 7. – Boj s loupežníky a polapení džina (den 3.)

Pondělní dopoledne probíhalo poklidně – učňové se věnovali psaní dopisů a pohledů a zdobili jsme svá zaklínačská trika.

Odpoledne pohodu narušil vyděšený vesničan a vesničanka, kteří do tvrze přiběhli a hned nás žádali o pomoc. Na cestě domů z trhu je totiž přepadli loupežníci a obrali je o všechny utržené peníze. Navíc loupežníkům pomáhala jakási magická moc, něco jako duch... 😱

Naše zkušené mistry zaklínače napadlo, že by mohlo jít o džina, proto jsme nahlédli do bestiáře (do naší encyklopedie bestií), abychom věděli, jak si s džinem poradit. Řešení se zdálo jednoduché – stačilo ho uzavřít do lahve. Problém byl v tom, že špunt i lahev měli loupežníci, kteří se jí nehodlali jen tak vzdát... Nakonec jsme ale po náročném souboji loupežníky zahnali a džina jsme tak mohli uzavřít zpátky do lahve.

Večer jsme se si opět užili v klidu, každý se věnoval jedné z nabízených aktivit – někdo pekl koláč, jiný šel sbírat borůvky, další odpočíval při hraní deskovek, v hamace v chill-zóně a podobně.

 

Ne 4. 7. – Rozdělení do zaklínačských škol (den 2.)

Ráno se v naší tvrzi objevil vítaný návštěvník – mág z kapituly mágů, která nás povolala do zaklínačského výcviku.

Přišel, aby rozdělil nabrané učně do škol jednotlivých mistrů. Prostřednictvím jeho magické hole jsme byli vybráni do jednotlivých škol: do školy Hada symbolizované zelenou barvou, Kočky (modrá), Fénixe (oranžová) a Nosorožce (vínová).

Od mistrů zaklínačů se také dozvěděli, že každá ze škol navíc disponuje unikátními magickými vlastnostmi, které se její členové naučí v rámci zaklínačského výcviku.

Dále si zaklínačští učni vyráběli nátepníky, aby byli chráněni v bojích s bestiemi, které je v průběhu jejich výcviků čekají. Odpoledne se pustili do společného soutěžení, které prověřilo a procvičilo jejich bojové schopnosti. Byl to nabitý den, takže všichni z nás po večerním nástupu rádi ulehli do spacáků a propadli se do říše spánku. 


So 3. 7. – Hlava kikimory (den 1.)

Starosta nás seznámil s tvrzí Bořibor a jejím řádem. Poznali jsme také další obyvatele tvrze (včetně hostinského) a trochu víc se poznávali i mezi sebou navzájem.

Odpoledne se objevil jeden z mistrů zaklínačů s hlavou zdolané kikimory, bestie, která se potulovala v okolí. Požadoval po hostinském svoji odměnu, které se nakonec dočkal. 

Po první večeři v Bořiboru všichni zasedli u ohně, který slavnostně zapálili naši čtyři mistři zaklínači. V záři plamenů jsme vesele pěli písně a povídali si, dokud nebyl čas jít spát.

So 3. 7. – Příjezd do Bořiboru (den 1.)

V pořádku jsme dorazili do tvrze Bořibor! U příjezdu nás uvítali první dva mistři zaklínači a v tvrzi pak i sám starosta.


Jsme ubytování v našich nových domech, pochutnali jsme už i na prvním jídle a odpoledne nás čekalo pravé letní počasí.

Náš výcvik může začít!
 
LT Meziboří 2021 – Bořibor