Táborové zpravodajství 2026

Pá 17. 7. – Dopadení Paní Popela! 🥳 (den 14.)

Starší v noci absolvovali výsadek, a tak měli trochu posunutý budíček. Když se k nám ráno připojili, tak se konečně ukázala Paní Popela, která se nám zároveň přišla vysmát, že jsme ji ještě nechytili. Několik vedoucích neváhalo a vrhlo se na ni - lehkým rozpřáhnutím je však srazila k zemi a nám bylo jasné, že porazit ji rozhodně nebude jen tak. Navíc řekla, že zbývá poslední hodina, než Středozem navždy pohltí temnota! 😨 To nebylo moc času, naštěstí se ale ukázal Gandalf, který nám prozradil, že musíme najít a ve vodě rozpustit artefakty, které Paní Popela dodávají sílu. Což je jediný způsob, jak ji a její posluhovače oslabit. Artefakty v podobě vyhaslého uhlí jsme tedy po nějaké době našli a rozpustili v potoce.

To ale stále nebylo vše… Za nějakou chvíli jsme totiž opět zahlédli Paní Popela a její posluhovače, teď už sice oslabené, ale stále nebezpečné. Došlo nám, že jestli chceme porazit ji samotnou, nejdřív budeme muset porazit Uhlíky - a to jak jinak, než že je uhasíme. A tak jsme společnými silami donesli vodu a Uhlíky pořádně zlili. 

Teď už byla hlavní zloduška úplně slaboučká a nic nám nemohla udělat. Pro jistotu jsme ji ale spoutali řetězy a zapečetili pečetí slitou ze všech částí, které jsme získali v uplynulých dnech. A tak jsme vyhráli nad Paní Popela a navždy zabránili dalšímu šíření zla v Ráďovsku a celé Středozemi, což přišel ocenit i sám Gandalf! 😊🎉

Po tomto úspěchu jsme si ještě našli čas na zpětnou vazbu, rozdali si diplomy a den nakonec završili posledním slavnostním ohněm, kde jsme si rozdali taštičky s odměnami. 🔥 Po nějaké době sice začala bouřka, my se ale nedali a hraní a zpívání v rekordním čase přesunuli do jídelny, kde jsme zpívali tak hlasitě, že jsme přehlušili všechny hromy, než za asi půl hodiny zase odešly pryč. A pak už večerka a hurá do stanů!

Čt 16. 7. – Výprava za pohrabáčem (den 13.)

Úkol pro dnešní den zněl jasně - získat pohrabáč. Na mapě jsme dostali několik vyznačených míst, kde by se mohl nacházet, rozdělili jsme se do menších skupinek po čtyřech až šesti, udělali si sendviče a vydali do širého okolí, porozhlédnout se po něm.

Poté, co jsme dorazili na místa, pečlivě jsme prohledali okolí – ale po pohrabáči nebylo nikde ani stopy. 🔍 Když už jsme ale urazili ten kus cesty, proč po zbytek odpoledne na místech nezůstat a alespoň trochu si odpočinout? A to jsme také udělali - a na uvítanou zpět v táboře nás potom čekaly lasagne, mňam! 😋

Později večer za námi přišel čaroděj Gandalf, a když jsme mu řekli o palčivé situaci s pohrabáčem, jen se usmál pod vousy a dovedl nás k brutaru vedle jídelny, o který byl pohrabáč celou dobu opřený! 😲 Kdyby tak čaroděj ten den přišel o něco dříve, mohli jsme si ušetřit cestu… Ale na druhou stranu, aspoň jsme se prošli a klidový den ve výsledku všem jen prospěl a skupinky si ho užily. 😌

St 15. 7. – Návštěva Radagasta a Uhlíků (den 12.)

Dnes se vše vrátilo po puťáku opět do zaběhlého táborového režimu a ráno nás probudily hřejivé sluneční paprsky 🌞. Dopoledne se na nějaký čas sešla jednotlivá společenstva. Starší a mladší si posdíleli, co se stalo za tu dobu, co se navzájem neviděli. Prostor byl i na nějakou tu společnou hru nebo aktivitku, třeba městečko Palermo.

Dnešní služba si mezitím pěkně mákla - pilně totiž pracovala na bramborových šiškách k obědu. 😋

Parné o odpoledne nás navštívil trochu podivínský čaroděj Radagast, který chtěl zvelebit okolní lesy 🌲 a potřeboval naši pomoc. Mimo to nám také prozradil, že pro skutí třech částí pečeti budeme potřebovat pohrabáč, který se ale může vyskytovat na několika různých místech v okolí a nám bylo jasné, co bude naším zítřejším úkolem. 

To by ale bylo zvláštní, kdyby se ve Středozemi ten den nepřihodilo ještě něco. A opravdu, netrvalo dlouho a navečer za námi přiběhl celý vyděšený místní hobit s tím, že si všiml Uhlíků, kteří se nám snaží podpálit zadní louku! 🔥 S mladšími jsme se to tedy rozhodli prověřit - a na louce byli opravdu čtyři Uhlíci, kteří vesele tancovali kolem kruhu plného jisker a zpívali ohnivé zaklínadlo. Našim úkolem bylo se co možná nejtišeji kolem nich proplížit a jiskry jim z kruhu v rukvacích nepozorovaně všechny odnést a uhasit dříve, než tábor lehne popelem. Mělo to ale jeden háček - pokud někdo vydal nějaký zvuk a Uhlíci ho zpozorovali, vrátili ho zpět a sebrali mu i získané jiskry. Nakonec jsme stihli tábor zachránit akorát, než přišel déšť, který se postaral o zbytky požáru a my tak mohli jít vklidu spát a nabrat síly na další den. 🌧️

Út 14. 7. – Pokus o chycení Paní Popela (den 11.)

Zatímco si starší přispali po nočním pochodu, aby měli odpoledne dost síly pro získání Arcikamu, za mladšími v táboře přišel listonoš s důležitým dopisem od Gandalfa! V něm stálo, že mezitím, co jsme byli na puťáku, byla v okolí spatřena Paní Popela, a máme tak jedinečnou šanci využít momentu překvapení a dopadnout ji! Jen musíme přijít na to, kde přesně se potuluje. Shodou náhod kolem zrovna procházeli také dva hobiti s mapou, kteří nám přislíbili, že když jim pomůžeme, zkusí se poptat místních a v mapě nám ukáží, kam jít hledat.

Splnili jsme několik úkolů - a poslední z nich byl, abychom poslepu došli na místo úkrytu. Tam jsme Paní Popela překvapili, chytili a odvedli do tábora, hurá! … Jenže! Naši radost po chvíli přerušilo, když jsme danou osobu začali vyslýchat - ukázalo se, že jde o záměnu jmen, vůbec to není Paní Popela, ale Paní Popelavá! 🙈 Trapnou situaci jsme vyřešili omluvou a jejím propuštěním. 

Poté již do tábora dorazila skupina starších (i s Arcikamem), a vyrazili do sprch a uklízet materiál z puťáku. Odpoledne mladších se neslo ve volnějším duchu nabídkových programů, ke kterým se postupně přidávali i starší. Jsme tak už zase všichni v táboře a zítra vstříc dalším dobrodružstvím už zase společně.

Po 13. 7. – Rozdělení společenstev a návrat mladších (den 10.)

Dnes jsme si oproti běžnému budíčku trochu přispali 😴 - komu by se také chtělo z postele v lese. ☺️ Za teplého slunečného rána jsme pak došli kousek na místo srazu. Už už jsme se radovali, jak jsme zvládli Arcikam získat, když se najednou zpoza rohu vynořili Uhlíci a v momentu překvapení nám ho sebrali 😢.

To znamenalo jediné: byl čas rozdělit hobity na dvě skupinky. Mladší byli posláni zpět do tábora, pro případ, že by se něco dělo tam. Zatímco pro starší se celé putování ještě o něco prodloužilo, jelikož dostali za úkol Arcikam znovu najít a zabránit tomu, aby padl do rukou Paní Popela.

O pár hodin později mladší úspěšně dorazili zpět, umyli se a udělali si dobroty na ohni - buřty a hermelíny - u kterého poseděli až do večera. Mezitím se starší posunuli o kousek dál, trochu v Tišnově doplnili síly, když se zastavili v restauraci na smažáku, pak dokoupili zásoby jídla, popojeli kus vlakem a pak putovali až do večera, aby došli co nejdále a další den jim toho na cestu do tábora už zbývalo co nejméně.

Ne 12. 7. – Cesta za Arcikamem 👣 (den 9.)

V neděli ráno nás čekala nelehká mise. Měli jsme za úkol získat Arcikam 💎 dříve než Paní Popela, která s ním chtěla ovládnout další část Středozemě. To jsme samozřejmě nemohli dopustit! Za jeden den bychom ale nestihli na místo dojít, a tak jsme se rozhodli rozložit si cestu na více částí. A tak hurá na puťák! 🥾

Ráno jsme si sbalili krosny a po jednotlivých společenstvech jsme se vydali směrem k vrcholu, kde jsme se další den měli zase všichni sejít a společně získat Arcikam. Každé společenstvo šlo jinudy a během dne zažívalo trochu jiná dobrodružství: jednomu týmu stál v cestě brod a strmá rokle, další byl puštěn přes něčí zahrádku a výrazně si tak zkrátil cestu a jiný zase zachraňoval krtka. Během dne se ale našel čas i na nějaký ten odpočinek a společné aktivity. 

K večeru nakonec všechna společenstva úspěšně zvládla dojít na místa spaní a jako odměna na ně po dlouhém dni je čekala oblíbená puťáková vepřovka s těstovinami 🐷. A pak už do spacáků a dobrou noc pod širákem. 😴

So 11. 7. – Získání třetí části pečetě (den 8.)

V sobotním dopoledni nás opět čekaly nabídkáče a po nich následovalo mytí před puťákem🧽🫧. Dále den pokračoval obědem v podobě delikátní krupicové kaše (dorovozenou o všeobecnou vášnivou diskuzi o to, zda míchat či nemíchat). Nakonec si ji ale každý připravil tak, jak ji má rád a společně jsme si na ní pochutnali.😋

Odpoledne jsme získali třetí, tedy poslední část pečetě, o které jsme zjistili, že ji střeží zvláštní stvoření jménem Enti v lese Fangornu. Na Enty jsme narazili celkem snadno, dostat z nich však jakékoliv informace pořádně otestovalo naši trpělivost. Jak je totiž o tomto nárůdku oživlých stromů 🌲 dobře známo, zpravidla s odpověďmi příliš nespěchá... A když už, odpovídá nepřímo v hádankách a narážkách na jím tak milovanou přírodu. Věřte, že takový desetiminutový rozhovor s Entem, jehož výsledkem je, že se máte jít poradit s jiným Entem, dokáže pořádně zamotat hlavu! 🫠

Dále následovala večeře formou (ž)rautu, kde se podávaly zasloužené plněné tortilly🌯. Od ní jsme se později přesunuli k slavnostnímu ohni 🔥, který po celou dobu provázela příjemná večerní atmosféra: užili jsme si další díl již tradičního divadelního představení Smažákovi; dále byli někteří vedoucí oceněni za svůj podíl na celoroční činnosti Březovými lístky 🍂 a samozřejmě se našel čas i na zpívání a posezení s kamarády.

Pá 10. 7. – Samovaření 👩🏻‍🍳 (den 7.)

V noci na pátek se na hlídkách střídali vedoucí - takže mohli okusit klidnou, zato ale pěkně studenou noc (bylo necelých 9 °C). Ale hned ráno nás přívítalo krásné počasí a rychle jsme se ohřáli. 🌞

Protože za sebou máme prakticky půlku tábora, udělali jsme si dopoledne zpětnou vazbu a ohlédli se za tím, co jsme už na táboře zažili, co nás bavilo, a co bychom chtěli ještě zažít a naučit se v příštím týdnu. Máme toho spoustu co dělat!

Po obědě jsme se pustili do samovaření - každý oddíl si měl za úkol uvařit na ohni ze surovin, které si sám nakoupil. Bylo to sice plno práce, ale vznikla spousta delikates a každý oddíl se pořádně nadlábl. 😋👌🥘🍳🔥

Focení společenstev 📸

V prvním týdnu proběhlo společné focení všech společenstev - podívejte se, kdo všechno se pokouší zastavit Paní Popela:

Čt 9. 7. – Výprava za druhou částí pečetě (den 6.)

Dnes jsme úspěšně přečkali jednu z chladnějších nocí 🥶 a skrze Gandalfa se dozvěděli, že další část pečetě střeží skřeti v morijských dolech.🧌 A tak jsme se vydali na celodenní výlet do Nového Města na Moravě. Když jsme došli ke skřetímu doupěti, zavládla úplná tma a jednotlivá společenstva si musela domluvit signály, podle kterých se následně poslepu pohybovala morijskými doly směrem k pečeti. To jim rozhodně neulehčovali ani samotní skřeti, kteří je cestou popichovali. Nakonec si však i s tímto nelehkým úkolem naše společenstva dokázala poradit, a tak jsme úspěšně získali i druhý díl pečetě.

Kromě toho jsme se po týmech vydali do obchodu nakoupit potřebné suroviny na zítřejší samovaření 🛒, navštívili jsme hasičské muzeum, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí 👨‍🚒 a nakonec si nechali prostor i na nákup vlastních mňamek a detailnější prozkoumání města. A pak hurá zpět do tábora!

St 8. 7. – Hra o zlatou lvíčostopu 🐾 (den 5.)

Dnes jsme si trochu přispali po včerejší noční hře 😴 a na ranní nástup se k nám z východu vrátil čaroděj Gandalf 🧙‍♂️, přesně jak sliboval prvého dne, kdy musel náhle odjet.

Poté opět probíhaly nabídkáče: pečení, výroba chůd, vzduchovky... Plno dalších bylo více zaměřených na trénik dovedností ze Lvíčecích cest. To mělo svůj důvod: odpoledne se totiž konala velká hra o zlatou lvíčostopu. 🐾

Děti se rozdělily do týmů a dle věkových kategorií plnily na stanovištích úkoly různých obtížností, které vycházely právě z jednotlivých Lvíčecích cest: cesty lana, táboření, ohně, zdraví, kuchtění a orientace. Ti nejmladší ukázali, že znají základy, jako správné zabalení krosny, starší byli podrobeni už o něco obtížnějším úkolům, například stavění přístřešku, a ti úplně nejstarší a nejzkušenější čekalo hned několik pořádných výzev, mezi které patřilo například ošetření krvácení a jiných zranění. Přestože některé úkoly nebyly záměrně úplně jednoduché, nakonec se s nimi všichni skvěle poprali a několik skupinek dokonce dosáhlo na nejvyšší ocenění zlaté lvíčcí stopy. Po skončení nás v táboře čekala večeře v podobě dhalu s rýží, po které se jen zaprášilo. 😋

Během dne jsme také stihli rychlý závod ve škrábání brambor, jednotlivé týmy si vymýšleli jídla na samovaření a nakonec byl prostor i na večerní volno. 

Út 7. 7. – Získání prvního kousku pečetě (den 4.)

Ráno bylo sice pod mrakem - ale jinak bylo příjemně, a tak dopoledne probíhalo opět ve formě nabídkových programů, při nichž si děti mohou vybrat, na který z několika současně probíhajících programů se vydají. Tentokrát jsme si mohli vyzkoušet například lezení na stromy, také jsme vyráběli kozu na řezání dřeva - na výběr ale byly i klidnější aktivity, jako je poznávání okolní přírody a vyrábění herbáře 🌼.

Během dne jsme pak dostali zprávu o tom, že se v nedalekém Temném hvozdu ukrývají pavouci 🕷️, kteří by mohli mít první část tolik potřebné pečetě. Rozhodli jsme se tam tedy vyrazit, jenže to opět nebylo jen tak. Už při vstupu do Temného hvozdu na nás čekalo pět pavouků s meči. Naším úkolem bylo dostat se k dolům tak, aby nás žádný pavouk nechytil, a získat z nich materiály potřebné k výrobě mečů ⚔️, kterými lze pavouky porazit. Trvalo to sice nějakou chvíli, ale nakonec jsme se probojovali až k nejvyššímu pavoukovi, kterému nezbývalo nic jiného, než nám první část pečeti vydat. 

Večer jsme zaslechli úpění z lesa - rytíř, kterého jsme včera odrezli, byl stihnut kletbou a museli jsme mu vyrazit na pomoci. I přes naši snahu ho odklít se nám to ale úplně nepovedlo a museli jsme ho na místě ponechat. Gandalf ale slíbil, že se mu ještě pokusí pomoci. My jsme tak ještě chvilku poseděli u ohýnku a hurá do spacáků. 

Po 6. 7. – Záchrana rezavého rytíře (den 3.)

Ráno jsme z dálky zahlédli několik Uhlíků, kteří nám slídili kolem tábora. Hned nato ale zase zmizeli, a tak jsme se přesunuli k nabídkovým programům, které dnes byly zaměřené především na dovednosti spojené se Lvíčecími cestami. Někteří z nás se v rámci nabídkáčů dozvěděli vše potřebné o nožích a vyzkoušeli si vyřezávání 🔪, jiní se naučili vázat méně známé uzly 🪢a někdo zase stavěl hráz na potoce a nebo hřiště na Spirobal 🏐.

Odpoledne jsme pomáhali rezavému rytíři odrezivět jeho zbroj, která zrezla v důsledku nedodrženého slibu. Mělo to však jeden háček - všechny suroviny potřebné k vyčištění zbroje střežili v poli již zmiňovaní Uhlíci, kteří se nám v jejich získání snažili zabránit. Nakonec jsme je ale dokázali porazit a vyčistili jsme rytířovu zbroj, za což nám prozradil klíčovou informaci: dozvěděli jsme se, že Paní Popela lze zničit pouze pomocí pečetě, jež je ale rozlomená na tři kusy, které musíme najít. Takže plán pro nadcházející dny je jasný!

Ne 5. 7. – Stmelování společenstev (den 2.)

Dnešní den započal prvním ranním nástupem a s ním spojeným vyvěšením vlajky první službou. Přes dopoledne jsme nejprve vyrazili na dřevo. Zbytek dopoledne jsme pak byli spolu byli v rámci jednotlivých společenstev - vyráběli jsme si kouzelné amulety 📿, cedulky na stany a hlavně si společenstva zvolila svůj název: Bratrstvo bažiňáků (zelená), Klan od Soudku (žlutá), Strážci vodních klenotů (modrá) a Společenstvo U Skákavého poníka (červená).

Odpoledne nás přišel navštívit nedůvěřivý elf 🧝, který chtěl otestovat, jak spolu v naších společenstvech dokážeme spolupracovat a jestli jsme dostatečně připraveni na splnění našeho hlavního úkolu. Podle zadaných azimutů a počtů kroků jsme obešli několik stanovišť, kde jsme plnili různé úkoly, za které jsme získávali jednotlivé části šifry. Tu se nám následně společnými silami podařilo složit dohromady a úspěšně vyluštit, za což se nám dostalo nakonec i elfova uznání. Při hře nás sice trochu potrápilo proměnlivé počasí, i tak jsme ji úspěšně zvládli 😊.

K večeru nás čekal nástup a první spouštění vlajky na táboře - a pak už večerní volno, ve kterém jsme se věnovali různým aktivitám dle vlastního zájmu - od hraní na schovávanou, přes deskovky, čtení nebo hraní na hudební nástroje.

So 4. 7. – Setkání s Gandalfem (den 1.)

Po výstupu z autobusu nám cestu zatarasil čaroděj Gandalf 🧙‍♂️, který se podezřívavě ptal, co jsme zač a co v Ráďovsku vlastně pohledáváme. Když jsme mu ale řekli, že jsme byli skrze dopis pověřeni Ráďovsko zachránit před Paní Popela a jejími posluhovači Uhlíky, nakonec nás vřele přijal. Už cestou do tábora jsme na vlastní kůži pocítili, jak moc je situace vážná, když za Gandalfem přiběhl hlouček hobitů, kterým uhlíci vypálili jejich vesnici. 😥 

Později toho dne jsme se seznámili s chodem tábora, zahráli si několik seznamovacích her a mimo jiné se také rozdělili do čtyř společenstev - týmů. O tom, kdo bude v jakém společenstvu, rozhodl magický písek, ke kterému bylo nutné přistoupit a zapsat své iniciály, aby se rozsvítil a ukázal, kdo kam patří.

Celý den jsme zakončili slavnostním ohněm, u kterého jsme poseděli až do večera, ohřáli se a zazpívali si pár písniček. 🔥

So 4. 7. – Dorazili jsme do Středozemě! (den 1.)