Dobrodružná výprava | 68. pionýrská skupina Lvíčata

Zpět na přehled fotoalb

První červnovou sobotu a neděli jsme vyrazili na naší poslední výpravu v tomto školním roce. Byla to zároveň naše první výprava, kde jsme přespávali jen tak v lese. Po cestě jsme si užili spoustu dobrodružství a vyzkoušeli si pár fajn her i si uvařili několik príma jídel. Počasí nám přálo, a vlastně skoro nepršelo. Jediné zklamání byla ulice Pionýrů, nebyla totiž označena cedulí, a tak je fotka poněkud neprůkazná...

„Co to je? Co jsme to dostali?“

„Hm, konečně můžu doma ukázat tu Obludu...“

„Ha, ha, ha...“
Ano, hned na začátku výpravy jsme dostali Lvíčecí Zpěvník.

Svačinka po jízdě vlakem, na schodech před nádražím.

A už jsme vyrazili. Nejdříve podél rybníka...

...podél říčky...

...až jsme zastavili na obídek.

Zatímco někteří vaří ostatní se brodí vodou.
„Klidně si tam brouzdejte, ale nespadněte do vody!“

Naši kuchaři zatím připravují Rajskou polévku.

„Kolik těch kuliček nového koření?“

Už se to vaří, už to bublá, jen chvíli vydržet!

Á, naše nová „slečinka“ v elegantní sukénce.
No, když spadnete do vody, tak se toho moc nadělat nedá...

Konečně si můžeme pochutnat na polévce.

Po jídle jedna klidová hra (kuličky).

A později přijde na řadu i guma.

Pánové si zatím vypůjčili uzlovačky.
„Jen si nezauzlujte prsty!“

V ulici PIONÝRŮ!
Jen nás velmi rozhněvala nepřítomnost označující tabule.

„Hele, vyfoť mě tady!“

„A mě vyfoť na praseti!“

A pokračujeme lesem v příjemném chládku.

Už jen kousek. Dole pod břízkami se usídlíme.

Po cestě ji zasloužíme odpočinek, a jak jinak než u ukulele.

Příprava večeře.
„Prosim tě, hlavně se neřízni!“

A už se to vaří.

Ano, vepřovka s knedlíky a cibulkou.

Při jídle je čas se posadit pod vznikající přístřešek.

A hned jak jsme dojedli začalo pršet,
ale pod celty neprší (díky Ondrovo impregnaci).

Když přestalo pršet je čas si pod přístřeškem připravit ležení.

Ještě než se setmí, je na řadě večerní zpěv s ukulele a zpěvníčky...

...a už je čas zavrtat se do spacáčků. „Dobrou noc.“
„Ještě pohadku, Terko, prosím...“

Ranní vstávání a balení.

Martinova SEBEFOTKA.

A ještě jeden záběr na naší fotografku, které patří velký dík.

Posezení na půli cesty. Nohy si musí odpočinout.

Klárka a obří mraveniště.
„Jak si ale přinesli ty velké kameny, to nechápu.“

Mytí ešusů.
„Kdo má umyto může se jít brouzdat, ale hlavně tam ZASE nespadněte!“

...podlézání...

...přidržování se...

...objevování...

„Tak kdy už bude ta polévka?“

I na cestě zpět si ve vlaku čteme ve zpěvníčku.

„Hi hi hi, Ráďův klobouk!“

Někteří vysílením i usnuli...
Praha se však neúprosně blíží, už za chvíli budeme doma.

Zpět na přehled fotoalb