Od 2. do 16. července 2022 jste mohli v našem táborovém zpravodajství sledovat, co nového jsme se naučili od čínských mistrů při našem pobytu v daleké jihovýchodní Asii.

Pá 15. 7. – Hurá na cestu zpět do Evropy! (den 14.)

Vlahé ráno nás přivítalo do mokré trávy, ale noční bouřky se rozplynuly a slunce na obloze slibovalo krásný den.

Hned na ranním nástupu nám Marcův kamarád přinesl špatnou zprávu – někdo nám v noci ukradl zásoby na cestu zpět do Evropy! 😬 Bez toho nemůžeme vyrazit, takže jsme se všichni sebrali a vrhli na zloděje, abychom z nich dostali své zásoby zpět. Byl to těžký boj, který trval celé dopoledne. Vítězství však nakonec bylo naše! Sláva, naší cestě do rodné vlasti tak snad už nic nebrání.

Po obědě nás čekaly poslední pracovní chvilky, které se nesly v duchu zaklízení tábora, odnášení odpadů a přípravy na poslední velký oheň.

Později odpoledne jsme se ještě sešli po týmech, abychom zavzpomínali na naše zážitky z tábora a zjistili, jaké věci se komu líbily, co bychom chtěli pro příští tábor zachovat a co je třeba zlepšit.

Večer k nám konečně dorazil sám Marco Polo! Nechal si ukázat získané svitky, a byl převelice potěšen množstvím informací, které se nám podařilo v za ty dva týdny Číně zjistit. Jistě budou velikou inspirací i pro nás, Evropany.

Následně jsme zažehli krásný slavnostní oheň, u kterého Marco ještě každého obdaroval na památku lokálním zbožím. U hřejícího ohně jsme ještě docela dlouho vydrželi za zpěvu písniček, než jsme se odebrali do spacáků. Bylo tu krásně, ale zítra už hurá domů!

Čt 14. 7. – Návštěva čínských vesnic (den 13.)

Ráno nás přivítalo teplem a dusnem. Přesto jsme se vrhli do celodenních výletů podle plánů, které si oddíly připravily předchozí den.

Všechny oddíly svých cílů více či méně dosáhly, při nejhorším je změnily po cestě. Výletíky se celkově povedly k spokojenosti jak dětí, tak vedoucích.

Návrat do tábora vyšel tak akorát před začátek velké bouřky, kterou nám dusné počasí slibovalo už od rána. Zatímco pršelo, vytvořili jsme si rakety 🚀 a nedbajíc větru deště jsme s nimi pod vedením mistra odpalovače odstartovali a otestovali jejich letové schopnosti.

Pak už zbyl čas jen na krátké nabídkové aktivity a šli jsme spát do deštivé noci, kterou občas prosvětlovaly vzdálené blesky.

St 13. 7. – Mistr Kom-Pas 🧭 (den 12.)

Ráno bylo ještě chladné, ale s příslibem rychlého obratu. Příslib se brzy naplnil, a celý den bylo sluníčko a zatím nezvykle teplo.

V rozehřívajícím se dni nás jako první čekala pracovní chvilka. Po hektických dnech puťáků, různých příchodů a odchodů to byl pevný bod, který vrátil běh tábora zpět do starých kolejí a rozruchem minulých dní pocuchaný chod tábořiště pomohl znovu porovnat a přičísnout jako malého nezbedníka před slavnostním obědem.

Když bylo tábořiště opět v lati, sešly se jednotlivé týmy nad mapou okolí. Zítra je totiž čeká celodeňák, a musí si proto sami připravit cíl a trasu svého putování.

Před obědem se vlivem zvyšujícího horka spustila spontánní osvěžující vodní bitva. Nikdo nebyl zraněn, jen oblečení utrpělo mnoho mokrých skvrn. Vše spravilo teplo a krupicová kaše k obědu.

Odpoledne dorazil další čínský mistr. Tentokrát to byl mistr Kom-Pas, který nás přišel zpravit o jednom z úžasných čínských vynálezů – stroji, díky kterému dokážeme obejít celý svět kolem dokola a ani jednou se nezabloudit! Vypravili jsme se proto na cestu, při které jsme pomocí různých úkolů získali potřebné součásti tohoto kouzelného stroje a pak si sami jeden vlastní postavili. Bylo to nabité odpoledne: jezdili jsme na paddleboardech na rybníku, šplhali na stromy, stříleli ze vzduchovek, překonávali lanové překážky...

Po večeři jsme se opět chopili lvíčecích cest a vyrazili po nich na další pouť.

Večer se s námi rozloučil krásným zářivým úplňkem utopeným v malých beráncích oblaků. Romantičtější večer jsme si ani nemohli přát, zvlášť, když už byla noc konečně zase teplá.

Út 12. 7. – Mistr Karto-graf (den 11.)

Ráno se starší odebrali opět do lesa, aby si nerušeně užili čas, který měli původně strávit spolu na cestě. Většinu času strávili odpočinkem a přípravou jídla. Mladší se po spacákové rozcvičce a snídani mezitím vrhli na tahání, řezání a sekání dřeva, abychom měli v táboře čím topit.

Během dopoledne se objevil další z mistrů, byl jím vážený mistr Karto-graf. Přišel s žádostí o pomoc – do večera potřeboval mít v několika kopiích jednu ze svých map a bez naší pomoci neměl šanci to stihnout. Za odměnu nám slíbil další svitek.

Pustili jsem se tedy do překreslování mapy, což nebylo vůbec jednoduché, protože ji mohla vidět jen polovina z nás, která ji musela co nejpřesněji popsat zbytku, jež ji zakreslil. I přes tuto překážku se mapy opravdu povedly.

Večer nás čekal slavnostní oheň (odložený ze soboty), který zapálili naši oddíloví instruktoři. Mistr Karto-graf nám k němu přišel předat svitek se zajímavými informacemi o mapách. Poté u ohně děti z našich celoročních lvíčecích oddílů předaly poděkování pro své vedoucí a instruktory, kteří pro ně připravovali schůzky a výpravy během uplynulého roku.

Zatímco jsme seděli okolo plápolajících plamenů a zpívali písničky, děti se postupně vydávaly na ringostezku – poslepu absolvovanou dobrodružnou trasu po provázku, na jejímž konci je čekali Čajoví mniši. A když se do tábora vrátilo ze stezky poslední z dětí, byl akorát čas vyčistit si zuby a jít spát. 😴

Po 11. 7. – Rozdělení výpravy (den 10.)

Noční zimu jsme zvládli, a tak jsme ráno posnídali v lesích, sbalili přístřešky i sebe a vyrazili na rozcestí pod Svatou horou, kde jsem se potkali s ostatními týmy. Najednou se na cestě objevila čísi silueta a mířila k nám. Byl to mnich. Bez jediného slova nám předal svitek a odkráčel pryč.

Odsud pokračujeme rozděleni – mladší nesou svitek do tábora, kdežto starší byli odhodlaní pokračovat v cestě a poznat další části Číny.

Při příchodu mladších nás čekala teplá voda na mytí – po dvou dnech strávených v lese přišla vhod. Zbytek odpoledne se nesl v klidném duchu, děti si pro sebe navzájem připravily nabídkové aktivity a večer se zažehl oheň, na kterém jsme si opekli buřty.

Starší pokračovali ze Svaté hory, popojeli kus vlakem až do Nového města na Moravě, kde je čekal oběd a nákup zásob. Posíleni vyrazili opět na cestu. A byli tak odhodlaní, že se domluvili a rozhodli se překonat dlouhou vzdálenost, která je od nás dělila, a původně dvoudenní trasu do tábora dojít ještě ten den! Sice po setmění, se zastávkami na vaření večeře a odpočinek ale přesto se jim to povedlo – a odměnou jim byl spánek v pohodlí stanů v táboře. Za celý den (a část noci) ušli obdivuhodných skoro 30 kilometrů.

Ne 10. 7. – Na puťák do nitra Číny (den 9.)

Ráno po budíčku nás čekala trochu jiná rozcvička – balení. Chystali jsme se totiž na výpravu na Svatou horu a za mnichem, který zde žije. Po snídani a dobalení vyrazil každý tým na svou cestu. Sluníčko sice hřálo, ale se objevovalo jen zřídka, a tak bylo poměrně studené počasí. Chůze nás ale zahřála, spousta malin okolo cesty také pomohlo.

Cestou jsme si vařili obědovou polévku a během odpoledne většina postupně dorazila na vrchol Svatá hora a rozhlédla se odtud do kraje. Mnicha jsme zde však (zatím) nepotkali, tak jsme se alespoň zapsali do vrcholové knihy. Snad ho najdeme zítra.

Podvečer byl ve znamení hledání místa na spaní, stavění přístřešků, vaření večeře a odpočinku. 😌Se zapadajícím sluníčkem se ještě trochu ochladilo, a tak jsme brzy zalezli do spacáků.

So 9. 7. – Jídlo je (taky) umění (den 8.)

Ráno bylo studené, ale bez deště. Po nástupu nás navštívil mistr Mňam-Mňam a poprosil nás, zda bychom mohli uvařit nějaké evropské jídlo, abychom mu ukázali, jak dobře jíme u nás doma.

Úkolu jsme se zhostili se ctí. Vyrobili jsme si v týmech ohniště a uvařili na něm vlastní jídla – včetně dezertů. Když jsme měli hotovo, mistr Mňam-Mňam nás všechny obešel a ochutnal naše výtvory. Velice mu chutnalo, slastně pokyvoval hlavou a říkal: „Mňam, mňam“.

Po obědě se nám trochu zkazilo počasí a déšť nás na chvilku zahnal pod střechy. To ale nemohlo zastavit mistryni U-Měl-Kyně, která nám přišla vysvětlit, jak jsme neumělečtí. Rozhodli jsme se jí dokázat opak, a stylem pointilismu jsme jí nakreslili obrázky na zadaná témata.

Zbývající čas odpoledne jsme strávili učením se nových věcí kolem témat Lvíčecích cest, abychom mohli v budoucnu splnit další stopy. Zatímco jsme se dozvídali a trénovali nové věci, tak se opět rozpršelo. 🌧 Tento déšť vydržel i přes večeři, a proto musel slavnostní oheň ustoupit (nejspíše do úterý).

Na večerní nástup nám už ale nepršelo. Dorazili za námi oba mistři a předali nám svitky svých znalostí. Večer byl už suchý - tak snad nám nebude další dny pršet, vyrážíme totiž zítra (v neděli) na puťák.

Pá 8. 7. – Focení výpravy (den 7.)

V pátek naše výprava za poznáním Číny stihla ještě jednu věc - společné focení:

Pá 8. 7. – Rýže na tisíc způsobů (den 7.)

Ráno nás přivítalo krátkou přeprškou před budíčkem. Vykopali jsme se ze spacáčků o hodnou chvíli později než normálně, abychom dospali naše včerejší večerní ponocování.

V průběhu dopoledne jsme vypomohli jednomu místnímu pěstiteli rýže s rozličnými úkoly a zasloužili si rýži na večeři. Pak jsme zbylý čas do oběda vyplnili všemožnými nabídkovými aktivitami.

Po vydatném obědě nás čekal mistr Lušti-to, který pro nás měl složitý úkol – vyluštit složité nečitelné nápisy císaře Čenga. Tyto nápisy nám více než co jiného připomínaly náhodně vysypanou rýži.

Zatímco jsme luštili, tak se našim mistrům v kuchyni podařilo dvakrát připálit rýži na večeři 😬, a tak jsme si čekání na další pokus zkrátili zábavnou nástupovou hrou a pak dobrovolnou vybikou. Rýže se do třetice povedla, a tak jsme se ještě večer potkali v týmech, a probrali naše dosavadní zážitky z tábora.

Čt 7. 7. – Bádání v Číně (den 6.)

Ráno nás přivítalo chladně, ale bez výhrůžek deštěm. Po rozcvičce a snídani jsme se rozdělili do týmů a v rámci pracovních chvilek se pustili do zvelebování a obstarávání tábora. Opravili jsme propadlou dlažbu v jídelně, nanosili dříví, postavili hřiště na spirobal i připravili hranici na sobotní slavnostní oheň.

Po obědě nás čekal celý širý svět otevřený našim zvídavým otázkám – konalo se bádání. Program, kdy si položíme nějakou otázku a zjistíme v okolním světě, jak je to doopravdy. Malé badatelské skupinky se rozběhly po okolí a zjistili či ověřili řadu zajímavých věcí. Tentokrát jsme se zaměřili na oblast vody, potoka a rybníka.

Po večeři jsme se sešli u ohniště, abychom ostatním představili výsledky našich výzkumů: mezi prezentovanými tématy bylo čištění vody, výzkum žabek, dokonce i pitvání ryby, měření rychlosti proudu a hloubky v potoce a další. Mladí badatelé se skutečně činili.

Po této náročné práci nás čekalo klidné posezení u ohně, z kterého nás vytrhly dvě temné postavy vynořivší se z okolní tmy – byli to čínští mistři. Oba se zabývali bájnými tvory, jeden draky a druhý fénixi. Dorazili, aby nám ukázali něco o těchto skvělých stvořeních. Draky se vydali zkoumat mladší a zahráli si hru se svíčkami, starší se vydali na sebezpytnou cestu za bájným fénixem.

Večerní chlad po všech nočních hrách nás už ani nepřekvapil, ale nelítostně věstil další zamračený den.

St 6. 7. – Za poznáním Číny (den 5.)

Nad ránem sice déšť přeci jen přišel – ustal ale dřív, než většina z nás vylezla ze spacáčků. To bylo jedině dobře, protože nás čekala výprava za poznáním čínského města Vel-mez. Když jsme tam autobusem dorazili, rozhodli jsme se, že nejlepší bude prohlédnout si zdejší čínský kraj z výšky. A tak jsme se vydali na rozhlednu Fajtův kopec. Výhled byl opravdu dechberoucí.

Posíleny obědem se jednotlivé týmy vydaly podle map po různých místech, zjišťovat informace o místních zajímavostech. Po skončení jsme měli i čas na to, abychom se vydali pro něco dobrého do cukrárny nebo si koupili nějakou jinou mňamku v obchodu.

Po návratu do tábora jsme se pustili do nabídkových aktivit: nechyběla čajovna, čtení v hamakách nebo cvičení stojky 🤸. A navečer nás ještě čekala oblíbená hra z loňského tábora – jugger s pěnovými meči. ⚔

Út 5. 7. – Den v dešti (den 4.)

Dnešní ráno bylo pošmourné a nevěstilo nic než déšť – a taky nic než déšť nepřineslo.

Dopoledne se neslo v duchu pracovních chvilek a přípravy oběda. Sílící déšť ale postupně ukončil pracovní aktivity a všichni jsme se sešli v jídelně. Zatímco jsme čekali na jídlo a kryli se před přívaly vody, nechávaly si děti ověřovat stopy do Lvíčecích cest – hlavně ty, které už umí z dřívějška. Budou tak vědět, jaké výzvy a nové dovednosti bude možné získat na táboře.

A jako kdybychom to měli domluvené, přesně s koncem poledního klidu veškerý déšť ustal a my si tak mohli jít zahrát hru, při které se cvičili ti nejlepší místní poslové.

Večer někteří z nás zamířili za skvělými čaji do táborové čajovny U Jasmínového draka, jiní si mohli vyrobit vlastní deskovku a další se zúčastnili hry, v rámci které se poučili se o síle zavádějících a neúplných informací.

Noční hvězdné nebe nám pak bylo příslibem toho, že další den by mohl být o něco sušší než ten, jaký jsme právě prožili.

Po 4. 7. – Mistři Kung-fu (den 3.)

Dnešní ráno bylo teplé a zdánlivě klidné. Chvíli po snídani nás ale z klidu vytrhla kontrola z Krajské hygienické stanice – ta byla velmi pečlivá, ale neshledala u nás žádných závad, dokonce nás pochválila za vzornost. ☺️

Probíhající kontrola ale nemohla narušit běh programu, a tak účastníci výpravy za Marcem Polem tvořili tradiční čínské úbory (včetně ozdobných šátků) pro slavnostní příležitosti.

Po vydatném obědě jsme se vypravili za místními mistry v kung-fu. Ti nás naučili své tajemné umění a všemožné cviky a pohyby. Což se nám hodilo, neboť v okolí se vyskytovali zlí mongolové, kteří okrádali hodné místní občany, a na nás bylo sjednat nápravu a nájezd mongolů zastavit. To se nám povedlo, a jako poděkování jsme dostali od jednoho z mistrů kung-fu svitek, na kterém jsou zaznamenány hlavní cviky. Svitek jsme si vyvěsili v jídelně, ať máme získané dovednosti pěkně na očích.

K večeři jsme si ukuchtili čínu, a abychom dokonale zapadli do zdejšího prostředí, téměř všichni jsme ji úspěšně snědli jen za použití našich hůlek. 🥢

Poslední věcí nabitého dne bylo představení Lvíčecích cest.

Což jsou oblasti znalostí a dovedností, které můžeme v průběhu tábora ale i během celého roku ve Lvíčatech plnit, a kráčením po nich zlepšovat své schopnosti.

Ne 3. 7. – Den plný novot (den 2.)

Po snídani nás čekala dobrota – čínské koláčky štěstí. Každý si jeden vzal, rozlomil sladké těsto a uvnitř ho čekal lísteček se sudbou – našel tam barvu svého táborového týmu.­

Na ranním nástupu nás čekalo další překvapení – předání služby v kuchyni. Letos bude mít službu v kuchyni totiž celý oddíl vždy jeden den – od ranního nástupu k dalšímu rannímu nástupu. První službu nastoupil modří – Nebeští průzkumníci. Své jméno ovšem v tu chvíli ještě neměli, protože se právě sešli, stejně jako ostatní týmy. Proto nastal čas pro jejich pojmenování a první vzájemné oťukání. Žlutí se pojmenovali Dimsumíci, červení jsou Červení čínští draci, šedí si dali jméno Šedí dráčci, zelení přijali pojmenování Vodáci tekoucího čaje a fialoví se nazývají Fialoví draci. (Vypadá to, že draků máme letos požehnaně. 🐉)

Další novinka nás čekala v zápětí. Přišel čas na pracovní chvilky. To je část programu, při které se každý oddíl věnuje zadaným úkolům, které pomáhají udržovat tábor v chodu: nošení a zpracovávání dříví, drobné opravy a vylepšení, úklid spolčených prostor a další drobnosti a nezbytnosti. Práce nám šla pod rukama a spousta věcí se nám skvěle podařila.

Po obědě k nám na koni zavítal slavný čínský generál, který nám přijel ukázat bojové styly místních armád, takže jsme si je hned zkusili formou hry mezi týmy.

Odpoledne přišla další novinka: dozvěděli jsme se, že pořadí týmů při jednotlivých hrách se letos nebude zaznamenávat do žádného bodování. 😱 To proto, že se v týmech budeme společně snažit nastřádat co nejvíce zkušeností a vědomostí, a jednotlivé aktivity chceme dělat kvůli tomu, že nás baví samy o sobě.

Po večeři jsme se pustili do nabídkových aktivit, kdy se každý mohl věnovat tomu, co ho z nabídky různých programů zaujalo – vyráběl se papír, čínské masky, hrál se pakobal, hrálo na hudební nástroje... Nabídkáče pro nás ale nebyly novinka, princip téhle části programu známe již z předchozích let.

Večer nás ještě čekala parádní podívaná – nebe plné hvězd na jasné obloze.

So 2. 7. – Příjezd do Číny (den 1.)

V čínském městečku Yíng nás uvítal kamarád Marca Pola – a opět nám připomněl, že Čína je fascinující místo, které stojí za to prozkoumat a přivést zprávy o místních objevech a vymoženostech zpět do Evropy. Dnešní čajový rituál a lampionový průvod byly jen první malé ukázky.

Během odpoledne jsme se ještě seznámili s místní náhradou příboru – jídelními hůlkami. Dostali jsme vlastní a krásně jsme si je vyzdobili. Snad nám jídlo s nimi půjde sníst alespoň stejně rychle, jako příborem. U večerního táboráku jsme pak společně oslavili začátek naší výpravy.

So 2. 7. – Čajový dýchánek na přivítanou (den 1.)

LT Meziboří 2022 – Umění čínských mistrů