Pá 15. 7.
–
Hurá na cestu zpět do Evropy!
(den 14.)
Vlahé
ráno nás přivítalo do mokré trávy, ale noční bouřky se
rozplynuly a slunce na obloze slibovalo krásný den.
Hned na ranním nástupu nám Marcův kamarád přinesl špatnou
zprávu – někdo nám v noci ukradl zásoby na cestu zpět do
Evropy! 😬 Bez toho nemůžeme vyrazit, takže jsme se všichni
sebrali a vrhli na zloděje, abychom z nich dostali své zásoby
zpět. Byl to těžký boj, který trval celé dopoledne. Vítězství
však nakonec bylo naše! Sláva, naší cestě do rodné vlasti tak
snad už nic nebrání.
Po obědě nás čekaly poslední pracovní chvilky, které se
nesly v duchu zaklízení tábora, odnášení odpadů a přípravy
na poslední velký oheň.
Později odpoledne jsme se ještě sešli po týmech, abychom
zavzpomínali na naše zážitky z tábora a zjistili, jaké věci se
komu líbily, co bychom chtěli pro příští tábor zachovat a co
je třeba zlepšit.
Večer k nám konečně dorazil sám Marco Polo! Nechal si ukázat
získané svitky, a byl převelice potěšen množstvím informací,
které se nám podařilo v za ty dva týdny Číně zjistit. Jistě
budou velikou inspirací i pro nás, Evropany.
Následně jsme zažehli krásný slavnostní oheň, u kterého
Marco ještě každého obdaroval na památku lokálním zbožím. U
hřejícího ohně jsme ještě docela dlouho vydrželi za zpěvu
písniček, než jsme se odebrali do spacáků. Bylo tu krásně, ale zítra už hurá domů!
Čt 14. 7.
–
Návštěva čínských vesnic
(den 13.)
Ráno
nás přivítalo teplem a dusnem. Přesto jsme se vrhli do
celodenních výletů podle plánů, které si oddíly připravily
předchozí den.
Všechny oddíly svých cílů více či méně dosáhly, při
nejhorším je změnily po cestě. Výletíky se celkově povedly k
spokojenosti jak dětí, tak vedoucích.
Návrat do tábora vyšel tak akorát před začátek velké
bouřky, kterou nám dusné počasí slibovalo už od rána. Zatímco
pršelo, vytvořili jsme si rakety 🚀 a nedbajíc větru deště
jsme s nimi pod vedením mistra odpalovače odstartovali a otestovali jejich letové schopnosti.
Pak už zbyl čas jen na krátké nabídkové aktivity a šli jsme
spát do deštivé noci, kterou občas prosvětlovaly vzdálené
blesky.
St 13. 7.
–
Mistr Kom-Pas 🧭
(den 12.)
Ráno
bylo ještě chladné, ale s příslibem rychlého obratu. Příslib
se brzy naplnil, a celý den bylo sluníčko a zatím nezvykle teplo.
V rozehřívajícím se dni nás jako první čekala pracovní
chvilka. Po hektických dnech puťáků, různých příchodů a
odchodů to byl pevný bod, který vrátil běh tábora zpět do
starých kolejí a rozruchem minulých dní pocuchaný chod tábořiště
pomohl znovu porovnat a přičísnout jako malého nezbedníka před
slavnostním obědem.
Když bylo tábořiště opět v lati, sešly se jednotlivé týmy
nad mapou okolí. Zítra je totiž čeká celodeňák, a musí si
proto sami připravit cíl a trasu svého putování.
Před obědem se vlivem zvyšujícího horka spustila spontánní
osvěžující vodní bitva. Nikdo nebyl zraněn, jen oblečení
utrpělo mnoho mokrých skvrn. Vše spravilo teplo a krupicová kaše
k obědu.
Odpoledne dorazil další čínský mistr. Tentokrát to byl mistr
Kom-Pas, který nás přišel zpravit o jednom z úžasných čínských
vynálezů – stroji, díky kterému dokážeme obejít celý svět
kolem dokola a ani jednou se nezabloudit! Vypravili jsme se proto na
cestu, při které jsme pomocí různých úkolů získali potřebné
součásti tohoto kouzelného stroje a pak si sami jeden vlastní
postavili. Bylo to nabité odpoledne: jezdili jsme na paddleboardech
na rybníku, šplhali na stromy, stříleli ze vzduchovek,
překonávali lanové překážky...
Po večeři jsme se opět chopili lvíčecích cest a vyrazili po
nich na další pouť.
Večer se s námi rozloučil krásným zářivým úplňkem
utopeným v malých beráncích oblaků. Romantičtější večer
jsme si ani nemohli přát, zvlášť, když už byla noc konečně
zase teplá.
Út 12. 7.
–
Mistr Karto-graf
(den 11.)
Ráno
se starší odebrali opět do lesa, aby si nerušeně užili čas,
který měli původně strávit spolu na cestě. Většinu času
strávili odpočinkem a přípravou jídla. Mladší se po spacákové
rozcvičce a snídani mezitím vrhli na tahání, řezání a sekání
dřeva, abychom měli v táboře čím topit.
Během dopoledne se objevil další z mistrů, byl jím vážený
mistr Karto-graf. Přišel s žádostí o pomoc – do večera
potřeboval mít v několika kopiích jednu ze svých map a bez naší
pomoci neměl šanci to stihnout. Za odměnu nám slíbil další
svitek.
Pustili jsem se tedy do překreslování mapy, což nebylo vůbec
jednoduché, protože ji mohla vidět jen polovina z nás, která ji
musela co nejpřesněji popsat zbytku, jež ji zakreslil. I přes
tuto překážku se mapy opravdu povedly.
Večer nás čekal slavnostní oheň (odložený ze soboty), který
zapálili naši oddíloví instruktoři. Mistr Karto-graf nám k němu
přišel předat svitek se zajímavými informacemi o mapách. Poté
u ohně děti z našich celoročních lvíčecích oddílů předaly
poděkování pro své vedoucí a instruktory, kteří pro ně
připravovali schůzky a výpravy během uplynulého roku.
Zatímco jsme seděli okolo plápolajících plamenů a zpívali
písničky, děti se postupně vydávaly na ringostezku
– poslepu absolvovanou dobrodružnou trasu
po provázku, na jejímž konci je čekali Čajoví mniši. A
když se do tábora vrátilo ze stezky poslední z dětí, byl akorát
čas vyčistit si zuby a jít spát. 😴
Po 11. 7.
–
Rozdělení výpravy
(den 10.)
Noční zimu jsme zvládli, a tak jsme ráno posnídali v lesích, sbalili přístřešky i sebe a vyrazili
na rozcestí pod Svatou horou, kde jsem se potkali s ostatními týmy.
Najednou se na cestě objevila čísi silueta a mířila k nám. Byl
to mnich. Bez jediného slova nám předal svitek a odkráčel pryč.
Odsud pokračujeme rozděleni – mladší nesou svitek do tábora,
kdežto starší byli odhodlaní pokračovat v cestě a poznat další
části Číny.
Při příchodu mladších nás čekala teplá voda na mytí –
po dvou dnech strávených v lese přišla vhod. Zbytek odpoledne se
nesl v klidném duchu, děti si pro sebe navzájem připravily
nabídkové aktivity a večer se zažehl oheň, na kterém jsme si
opekli buřty.
Starší pokračovali ze Svaté hory, popojeli kus vlakem až do
Nového města na Moravě, kde je čekal oběd a nákup zásob.
Posíleni vyrazili opět na cestu. A byli tak odhodlaní, že se domluvili a rozhodli se překonat dlouhou vzdálenost, která je od nás dělila, a
původně dvoudenní trasu do tábora dojít ještě ten den! Sice po
setmění, se zastávkami na vaření večeře a odpočinek ale přesto se jim to povedlo – a odměnou jim byl
spánek v pohodlí stanů v táboře. Za celý den (a část noci) ušli obdivuhodných skoro 30 kilometrů.
Ne 10. 7.
–
Na puťák do nitra Číny
(den 9.)
Ráno
po budíčku nás čekala trochu jiná rozcvička – balení.
Chystali jsme se totiž na výpravu na Svatou horu a za mnichem,
který zde žije. Po snídani a dobalení vyrazil každý tým na
svou cestu. Sluníčko sice hřálo, ale se objevovalo jen zřídka,
a tak bylo poměrně studené počasí. Chůze nás ale zahřála, spousta malin okolo cesty také pomohlo.
Cestou jsme si vařili obědovou polévku a během odpoledne
většina postupně dorazila na vrchol Svatá hora a rozhlédla se
odtud do kraje. Mnicha jsme zde však (zatím) nepotkali, tak jsme se
alespoň zapsali do vrcholové knihy. Snad ho najdeme zítra.
Podvečer byl ve znamení hledání místa na spaní, stavění
přístřešků, vaření večeře a odpočinku. 😌Se zapadajícím
sluníčkem se ještě trochu ochladilo, a tak jsme brzy zalezli do spacáků.
So 9. 7.
–
Jídlo je (taky) umění
(den 8.)
Ráno
bylo studené, ale bez deště. Po nástupu nás navštívil mistr
Mňam-Mňam a poprosil nás, zda bychom mohli uvařit nějaké
evropské jídlo, abychom mu ukázali, jak dobře jíme u nás doma.
Úkolu jsme se zhostili se ctí. Vyrobili jsme si v týmech ohniště a
uvařili na něm vlastní jídla – včetně dezertů. Když jsme
měli hotovo, mistr Mňam-Mňam nás všechny obešel a ochutnal
naše výtvory. Velice mu chutnalo, slastně pokyvoval hlavou a
říkal: „Mňam, mňam“.
Po obědě se nám trochu zkazilo počasí a déšť nás na
chvilku zahnal pod střechy. To ale nemohlo zastavit mistryni
U-Měl-Kyně, která nám přišla vysvětlit, jak jsme neumělečtí.
Rozhodli jsme se jí dokázat opak, a stylem pointilismu jsme jí
nakreslili obrázky na zadaná témata.
Zbývající čas odpoledne jsme strávili učením se nových
věcí kolem témat Lvíčecích cest, abychom mohli v budoucnu
splnit další stopy. Zatímco jsme se dozvídali a trénovali nové
věci, tak se opět rozpršelo. 🌧 Tento déšť vydržel i přes
večeři, a proto musel slavnostní oheň ustoupit (nejspíše do
úterý).
Na večerní nástup nám už ale nepršelo. Dorazili za námi oba
mistři a předali nám svitky svých znalostí. Večer byl už suchý - tak snad nám nebude další dny
pršet, vyrážíme totiž zítra (v neděli) na puťák.
Pá 8. 7.
–
Focení výpravy
(den 7.)
V pátek naše výprava za poznáním Číny stihla ještě jednu věc - společné focení:
Pá 8. 7.
–
Rýže na tisíc způsobů
(den 7.)
Ráno
nás přivítalo krátkou přeprškou před budíčkem. Vykopali jsme
se ze spacáčků o hodnou chvíli později než normálně, abychom
dospali naše včerejší večerní ponocování.
V průběhu dopoledne jsme vypomohli jednomu místnímu pěstiteli
rýže s rozličnými úkoly a zasloužili si rýži na večeři. Pak
jsme zbylý čas do oběda vyplnili všemožnými nabídkovými
aktivitami.
Po vydatném obědě nás čekal mistr Lušti-to, který pro nás
měl složitý úkol – vyluštit složité nečitelné nápisy
císaře Čenga. Tyto nápisy nám více než co jiného připomínaly
náhodně vysypanou rýži.
Zatímco jsme luštili, tak se našim mistrům v kuchyni podařilo
dvakrát připálit rýži na večeři 😬, a tak jsme si čekání
na další pokus zkrátili zábavnou nástupovou hrou a pak
dobrovolnou vybikou. Rýže se do třetice povedla, a tak jsme se ještě večer potkali v týmech, a probrali naše dosavadní zážitky z
tábora.
Čt 7. 7.
–
Bádání v Číně
(den 6.)
Ráno
nás přivítalo chladně, ale bez výhrůžek deštěm. Po rozcvičce
a snídani jsme se rozdělili do týmů a v rámci pracovních
chvilek se pustili do zvelebování a obstarávání tábora.
Opravili jsme propadlou dlažbu v jídelně, nanosili dříví,
postavili hřiště na spirobal i připravili hranici na sobotní
slavnostní oheň.
Po obědě nás čekal celý širý svět otevřený našim
zvídavým otázkám – konalo se bádání. Program, kdy si
položíme nějakou otázku a zjistíme v okolním světě, jak je to
doopravdy. Malé badatelské skupinky se rozběhly po okolí a
zjistili či ověřili řadu zajímavých věcí. Tentokrát jsme se zaměřili na oblast vody, potoka a rybníka.
Po večeři jsme se sešli u ohniště, abychom ostatním
představili výsledky našich výzkumů: mezi prezentovanými tématy
bylo čištění vody, výzkum žabek, dokonce i pitvání ryby,
měření rychlosti proudu a hloubky v potoce a další. Mladí
badatelé se skutečně činili.
Po této náročné práci nás čekalo klidné posezení u ohně,
z kterého nás vytrhly dvě temné postavy vynořivší se z okolní
tmy – byli to čínští mistři. Oba se zabývali bájnými tvory,
jeden draky a druhý fénixi. Dorazili, aby nám ukázali něco o
těchto skvělých stvořeních. Draky se vydali zkoumat mladší a
zahráli si hru se svíčkami, starší se vydali na sebezpytnou
cestu za bájným fénixem.
Večerní chlad po všech nočních hrách nás už ani
nepřekvapil, ale nelítostně věstil další zamračený den.
St 6. 7.
–
Za poznáním Číny
(den 5.)
Nad
ránem sice déšť přeci jen přišel – ustal ale dřív, než
většina z nás vylezla ze spacáčků. To bylo jedině dobře,
protože nás čekala výprava za poznáním čínského města
Vel-mez. Když jsme tam autobusem dorazili, rozhodli jsme se, že
nejlepší bude prohlédnout si zdejší čínský kraj z výšky. A
tak jsme se vydali na rozhlednu Fajtův kopec. Výhled byl opravdu
dechberoucí.
Posíleny obědem se jednotlivé týmy vydaly podle map po různých
místech, zjišťovat informace o místních zajímavostech. Po
skončení jsme měli i čas na to, abychom se vydali pro něco
dobrého do cukrárny nebo si koupili nějakou jinou mňamku v
obchodu.
Po návratu do tábora jsme se pustili do nabídkových aktivit:
nechyběla čajovna, čtení v hamakách nebo cvičení stojky 🤸. A
navečer nás ještě čekala oblíbená hra z loňského tábora –
jugger s pěnovými meči. ⚔
Út 5. 7.
–
Den v dešti
(den 4.)
Dnešní
ráno bylo pošmourné a nevěstilo nic než déšť – a taky nic
než déšť nepřineslo.
Dopoledne se neslo v duchu pracovních chvilek a přípravy oběda.
Sílící déšť ale postupně ukončil pracovní aktivity a všichni
jsme se sešli v jídelně. Zatímco jsme čekali na jídlo a kryli
se před přívaly vody, nechávaly si děti ověřovat stopy do
Lvíčecích cest – hlavně ty, které už umí z dřívějška.
Budou tak vědět, jaké výzvy a nové dovednosti bude možné
získat na táboře.
A jako kdybychom to měli domluvené, přesně s koncem poledního
klidu veškerý déšť ustal a my si tak mohli jít zahrát hru, při
které se cvičili ti nejlepší místní poslové.
Večer někteří z nás zamířili za skvělými čaji do
táborové čajovny U Jasmínového draka, jiní si mohli vyrobit
vlastní deskovku a další se zúčastnili hry, v rámci které se
poučili se o síle zavádějících a neúplných informací.
Noční hvězdné nebe nám pak bylo příslibem toho, že další
den by mohl být o něco sušší než ten, jaký jsme právě
prožili.
Po 4. 7.
–
Mistři Kung-fu
(den 3.)
Dnešní
ráno bylo teplé a zdánlivě klidné. Chvíli po snídani nás ale
z klidu vytrhla kontrola z Krajské hygienické stanice – ta byla
velmi pečlivá, ale neshledala u nás žádných závad, dokonce nás
pochválila za vzornost. ☺️
Probíhající kontrola ale nemohla narušit běh programu, a tak
účastníci výpravy za Marcem Polem tvořili tradiční čínské
úbory (včetně ozdobných šátků) pro slavnostní příležitosti.
Po vydatném obědě jsme se vypravili za místními mistry v
kung-fu. Ti nás naučili své tajemné umění a všemožné cviky a
pohyby. Což se nám hodilo, neboť v okolí se vyskytovali zlí
mongolové, kteří okrádali hodné místní občany, a na nás
bylo sjednat nápravu a nájezd mongolů zastavit. To se nám
povedlo, a jako poděkování jsme dostali od jednoho z mistrů
kung-fu svitek, na kterém jsou zaznamenány hlavní cviky. Svitek
jsme si vyvěsili v jídelně, ať máme získané dovednosti pěkně
na očích.
K večeři jsme si ukuchtili čínu, a abychom dokonale zapadli do
zdejšího prostředí, téměř všichni jsme ji úspěšně snědli
jen za použití našich hůlek. 🥢
Poslední věcí nabitého dne bylo představení Lvíčecích
cest.
Což jsou
oblasti znalostí a dovedností, které můžeme v průběhu
tábora ale i během celého roku ve Lvíčatech plnit, a kráčením
po nich zlepšovat své schopnosti.
Ne 3. 7.
–
Den plný novot
(den 2.)
Po
snídani nás čekala dobrota – čínské koláčky štěstí.
Každý si jeden vzal, rozlomil sladké těsto a uvnitř ho čekal lísteček se sudbou – našel tam barvu svého táborového týmu.
Na ranním nástupu nás čekalo další překvapení – předání
služby v kuchyni. Letos bude mít službu v kuchyni totiž celý oddíl
vždy jeden den – od ranního nástupu k dalšímu rannímu
nástupu. První službu nastoupil modří – Nebeští
průzkumníci. Své jméno ovšem v tu chvíli ještě neměli,
protože se právě sešli, stejně jako ostatní týmy. Proto nastal
čas pro jejich pojmenování a první vzájemné oťukání. Žlutí
se pojmenovali Dimsumíci, červení jsou Červení čínští
draci, šedí si dali jméno Šedí dráčci,
zelení přijali pojmenování Vodáci tekoucího čaje a
fialoví se nazývají Fialoví draci. (Vypadá to, že draků
máme letos požehnaně. 🐉)
Další novinka nás čekala v zápětí. Přišel čas na
pracovní chvilky. To je část programu, při které se každý
oddíl věnuje zadaným úkolům, které pomáhají udržovat tábor
v chodu: nošení a zpracovávání dříví, drobné opravy a
vylepšení, úklid spolčených prostor a další drobnosti a
nezbytnosti. Práce nám šla pod rukama a spousta věcí se nám
skvěle podařila.
Po obědě k nám na koni zavítal slavný čínský generál, který nám
přijel ukázat bojové styly místních armád, takže jsme si je
hned zkusili formou hry mezi týmy.
Odpoledne přišla další novinka: dozvěděli jsme se, že
pořadí týmů při jednotlivých hrách se letos nebude
zaznamenávat do žádného bodování. 😱 To proto, že se v týmech
budeme společně snažit nastřádat co nejvíce zkušeností a
vědomostí, a jednotlivé aktivity chceme dělat kvůli tomu, že
nás baví samy o sobě.
Po večeři jsme se pustili do nabídkových aktivit, kdy se každý
mohl věnovat tomu, co ho z nabídky různých programů zaujalo –
vyráběl se papír, čínské masky, hrál se pakobal, hrálo na
hudební nástroje... Nabídkáče pro nás ale nebyly novinka,
princip téhle části programu známe již z předchozích let.
Večer
nás ještě čekala parádní podívaná – nebe plné hvězd na jasné obloze.
So 2. 7.
–
Příjezd do Číny
(den 1.)
V
čínském městečku Yíng nás uvítal kamarád Marca Pola – a
opět nám připomněl, že Čína je fascinující místo, které
stojí za to prozkoumat a přivést zprávy o místních objevech a
vymoženostech zpět do Evropy. Dnešní čajový rituál a
lampionový průvod byly jen první malé ukázky.
Během odpoledne jsme se ještě seznámili s místní náhradou
příboru – jídelními hůlkami. Dostali jsme vlastní a krásně
jsme si je vyzdobili. Snad nám jídlo s nimi půjde sníst alespoň
stejně rychle, jako příborem. U večerního táboráku jsme pak
společně oslavili začátek naší výpravy.
So 2. 7.
–
Čajový dýchánek na přivítanou
(den 1.)