Táborové zpravodajství 2020 | 68. pionýrská skupina Lvíčata

Pá 17. 7. – Konec hry (den 14.)

V pátek dopoledne došlo k velkému souboji s uhlobaronem. Naše snaha získat jeho trezor (s ukrytým krystalem) byla dlouhá a vytrvalá, a tak jsme byli nakonec úspěšní. Trezor a s ním i krystal máme!

Odpoledne jsme si vyhodnotili uplynulé dva týdny na táboře a po večeři už přišel dlouho očekávaný okamžik: vložili jsme pátý krystal do totemu, načež se objevil průvodce, oznámil nám výsledné pořadí týmů, dostali jsme odměny a protože naše úkoly skončily, začal hru ukončovat: sbalil si totem, přidala se Baba flora, který vyměnila rozcestník a my se tak z Jumanji vrátili zpět do skutečného světa. Aby se situace už nemohla opakovat, hru jsme zakopali tam, kde jsme ji původně našli. Tam ji už jistě nikdo nenajde.

Večer jsme náš úspěch oslavili zpěvem u ohně a zítra už domů!

Čt 16. 7. – Nalezení totemu (den 13.)

Po včerejších večerních událostech byl ráno posunutý budíček. A dopoledne jsme věnovali nabídkovým aktivitám - třeba spirobalu, střelbě ze vzduchovky, deskovkám... A k tomu probíhalo mytí všech oddílů (už nikoliv nabídkové, ale povinné 🙂.

Odpoledne se objevila další zatím neznámá postava – neznámý týpek s kolečkem plným uhlí a zlatým řetězem na krku 🤔. Nic moc jsme se od něj však nedozvěděli. Snad brzy zjistíme víc.

Naštěstí dorazil i Carlos, který včera v noci i přes déšť od domorodců zjistil, že „krystal se nachází tam, kde je totem“.

Totem však mohl zpátky do tábora odnést dle pravidel domorodců jen jeden tým – proto se uspořádal souboj, po kterém byl totem dopraven zpět do tábora vítězi.

Přes naše očekávání jsme však u něj krystal nenašli, místo něj děti objevily jen truhlu, ve které se nacházela vizitka – uhlobarona, týpka z rána... Zítra se pokusíme zjistit, kde krystal hledat dál. Ale aspoň už máme zpátky totem i s předchozími krystaly.

St 15. 7. – Domorodci a ztráta totemu (den 12.)

Během dopoledne se týmy rozdělily a každý se pustil do samostatné přípravy oběda na ohni, podle toho, jaké jídlo si který tým v předchozích dnech vymyslel. Dělaly se například palačinky, bramboráčky nebo párky v rohlíku.

Odpoledne se objevili domorodci s nabídkou – dají nám krystal země, když jim pomůžeme s několika věcmi. První z nich byla porazit je v jejich oblíbené hře, ve Výhoncích alias Šproutech. To se nám po delší snaze povedlo, a tak jsem se mohli vydat po okolí a plnit další úkoly.

Přestože jsme jim splněním úkolů pomohli, nakonec nám neprozradili, kde se krystal země nachází 😠. Nejspíš nějaká chyba v komunikaci. Ve snaze situaci vyřešit jsme následovali jejich náčelníka, kterého jsme od táborového ohně zahlédli, když už za setmění procházel s loučí okolo. Nedozvěděli jsme se od něj však o moc víc, protože se zasekl. Tyhlety počítačové hry...

Vrátili jsme se zpátky k ohni zmateni celou situací. Ale tím to nekončilo. Zmizel totiž náš totem! Naštěstí pátý hráč Carlos byl schopný se s domorodci jakž takž domluvit a získal od nich seznam hráčů, kteří se měli vydat hledat totem a krystal. Protože začalo pršet, několik odvážných starších se nakonec vydalo na noční cestu.

Út 14. 7. – Panický stařík a cesta starších zpět do tábora (den 11.)

Ráno se v základně, kde tou dobou byla pouze mladší část účastníků, objevil zpanikařený stařík z domorodého kmene, který byl stižen pohromou - výbuchem sopky. Na džungli se řítily další živelné pohromy a legenda jeho kmene vyprávěla o dřívějších dobách, kdy kmen uctíval Matku Zemi a dodržoval posvátné rituály, ale také o tom, že nastane doba, kdy se lidé od těchto zvyků odkloní, pak přijde bouře živlů a kmen se obrátí na cizince v džungli.

Mladší v táboře se samozřejmě rozhodli pomoci. Vyrobili si talismany, které je ochrání před rozbouřenými živly a pak se pustili do jejich překonávání, až se dostali k šamanovi, který je zasvětil do posvátného rituálu. Po jeho vykonání se živly naštěstí uklidnily.

Starší po další klidné noci pod širákem trávili den putování směrem zpět do tábora. Cesta pěkně ubíhala a během ní se nakonec podařilo najít bonusovou indicii, do tábora se tedy vrací s misí splněnou.

Po 13. 7. – Setkání s babou florou (den 10.)

V pondělí ráno po probuzení a snídani v lese jsme se vydali na bod zaznačený v mapě. Postupně se na místě sešly všechny týmy.

Po chvíli se objevila podivná stařenka, brzo jsme poznali, že se jedná o babu floru! Byla zesláblá a žádala nás o pomoc. Dala nám za úkol zasadit čtyři rostlinky – každému týmu jednu.

Když jsme to zvládli, odměnila nás krystalem flory a prozradila nám, že ve hře se nachází ještě bonusová nápověda. Rozhodli jsme, že mladší půjdou s krystalem do tábora a starší se vydají dále pro indicii, a v divočině Jumanji zůstanou ještě další den. Tak se naše cesty rozdělily.

Ne 12. 7. – Putování za krystalem flory (den 9.)

Tábor se nám přehoupl do druhé poloviny a už máme tři ze čtyř krystalů. Krystal flory byl jako další na řadě, proto jsme si sbalili krosny a vydali se ho hledat do džungle. Průvodce nám totiž donesl mapu s vyznačeným místem a úkoly na cestu. Putovali jsme po týmech, každý zvolil trochu jinou trasu, někteří se i brodili potokem, všichni ale přespali pod širákem v lese (nebo na zřícenině hradu).

So 11. 7. – Zisk krystalu vody (den 8.)

Déšť a zase déšť... Aspoň tak začínalo dnešní ráno a vydrželo to tak většinu dne. Proto jsme dopoledne strávili v jídelně hraním deskovek, čtením knih a psaním dopisů.

Odpoledne – ač to okolo nás byla samá voda – jsme paradoxně řešili problém sucha, který dlouhodobě trápí Jumanji, a je naším úkolem, najít jeho řešení. Prosté rozhlédnutí se po okolí našeho tábora na okolní usychající lesy totiž ukazuje, že ani pár deštivých dnů situaci nezlepší. Děti tak řešily způsoby, jak nejlépe zadržet vodu v krajině – na stanovištích sbíraly suroviny, které mohly využít k sestavení nového plánu krajiny: s vysázenými stromy, meandrujícími řekami a podobně.

Nakonec se objevil průvodce se zprávou, že jsme úkol splnili úspěšně, sucho se nám povedlo vyřešit a za odměnu si můžeme odpočinout a připravit se na večerní oslavu. Na ní dominovali hlavně bagetoví hadi, puding a další dobroty.

Již bez deště jsme večer završili slavnostním ohněm, u kterého nám také průvodce sdělil, že další úkol od Jumanji se budeme muset vydat řešit mimo náš tábor: až do pondělí (respektive starší do úterý) tedy budeme na puťáku mimo tábor.

Pá 10. 7. – Společné focení (den 7.)

V pátek proběhlo také společné focení našich herních týmů: Červenorožci, KrokoKlub, RZTM_13Xd a 13_MODRÝCH.

Pá 10. 7. – Chyba ve hře (den 7.)

Po snídani se objevil průvodce. Bylo na něm však všechno podivné – nebyl správně oblečený a neměl svoji louči. „Hra byla hacknuta a objevilo se v ní kvůli tomu mnoho chyb. Je třeba najít sídla hackerů a chyby napravit,“ vysvětlil nám.

Všechny čtyři týmy dostaly slepou mapu se zaznačenými body, ze kterých ale byly jen některé ty správné pelechy hackerů. K jejich určení nám pomohla šifra v morseovce, ze které jsme se dozvěděli azimuty – tedy kam se máme vydat.

Každý tým vyrazil svou vlastní cestou. V sídlech hackerů jsme museli splnit nějaký úkol, abychom danou chybu opravili. Povedlo se! Za odměnu se všichni později odpoledne vykoupali v rybníce, proběhlo společné focení a pak už hurá na večeři!

Po večeři se nad tábor přihnala bouřka, žádný stan ale neuletěl a k usínání nás ukolébávalo bubnování kapek deště na celty stanů.

Čt 9. 7. – Bádání v džungli (den 6.)

Ráno se v oku hry objevil nový rým: „Až slunce blízko k zemi bude, nejen tvoje kůže na trh půjde.“ Zatím jsme nevěděli, co si na nás Jumanji chystá, proto jsme se odpoledne rozhodli věnovat zkoumání fauny a vůbec džungle, která nás obklopuje. K tomu jsme totiž dostali instrukce ve včerejším dopise od hry, který jsme rozluštili díky výletu do zapomenutého města a díky tomu, že jsme potkali pátého hráče – Carlose.

Každý si vymyslel, nad čím chce bádat: někteří zjišťovali, jak průměrně je velká lesní jahůdka, další skupina odebírala vzorky a porovnávala čistotu vody v různých místech potoka, jiní určovali, jestli je vzhledem k velikosti svého těla rychlejší mravenec nebo člověk, měřili jsme délku skoku žabek, vznětlivost různých druhů listů a další věci, které jsme si potom vzájemně prezentovali.

Večer chvíli po jídle se v naší základně objevila ustaraná broučí královna. 🐞 A ranní rým se rázem vysvětlil: "Prosím, pomozte mi. Moji broučci šli pro jídlo a lovci je začali chytat. Když je zachráníte, bohatě se vám odměním. Jako královna mám u sebe totiž krystal fauny,“ žádala nás.

Rozhodli jsme se samozřejmě pomoci a vydali se na záchranu brouků. Podařilo se nám nakonec všechny vysvobodit a navrátit ke královně a k tomu i zdolat lovce, takže brouky ani jiné živočichy džungle už snad ohrožovat nebudou.

St 8. 7. – Výprava do Zapomenutého města (den 5.)

Ráno po snídani se zase objevil „náš“ průvodce. Uf, tak porucha hry ze včera snad skončila. Navíc hned věděl, že jsme včera získali šifru, která po rozluštění nedávala úplně smysl.

„Vím co potřebujete! Najdete to v dávno zapomenutém městě,“ s těmito slovy předal každému zástupci týmu navigační přístroj. Vydali jsme tedy se na celodenní výlet do Zapomenutého města.

Správný výlet do města se neobejde bez kulturní vložky, takže jsme se cestou zastavili na prohlídce v Muzeu neznámých, nepravděpodobných a nebetyčně hloupých tvorů.

Po obědě se každý tým vydal svou cestou na různá místa zapomenutého města: školu, náměstí, kostel, hospodu, továrnu... Nakonec všichni dorazili na tržiště, kde jsme konečně našli to, co nám schází! Byl to pátý hráč Carlos, který ve hře uvízl už před několika lety. Zjistili jsme, že to on má druhou polovinu šifry a že dohromady jeho a naše zpráva dává konečně smysl! Za odměnu jsme si na tržišti mohli koupit nějaké dobroty, byla tu i „cukrárna“ se zmrzkou (alespoň něco se v ruinách zapomenutého města zachovalo!) a pak už jsme vyrazili zpátky do tábora.

Út 7. 7. – Prolnutí her (den 4.)

Dny v Jumanji běží a po prvotním šoku jsme si už jakž takž zvykli na život v džungli. V úterý odpoledne nás však překvapily postavy z jiných her, které se objevily místo průvodce. Vypadá to na nějaký glitch – poruchu hry: chodila nám tu postava ze Sims, agent z Mafie, Víla Zvonilka i hráč z GTA 🤔.

„Prý potřebujete nápovědu, kde hledat další krystal. My vám ji dáme, když nás porazíte v naší oblíbené hře,“ oznámili nám. Výzvu jsme samozřejmě přijali a zahájili souboj v deskové hře Jungle Speed: Next level - na rozdíl od varianty, kdy se hraje na stole, se totiž muselo k totemu běhat.

Nakonec se nám podařilo vyhrát a získali jsme nápovědu. Nebylo to však tak jednoduché, protože byla zašifrovaná. Ani po vyluštění nám zpráva nedávala moc smysl, ale postavy z jiných her už nám nechtěly nic prozradit a jak rychle se objevily, tak zase i odešly. Asi se jich dotklo, že jsme je porazili v jejich oblíbené hře.

Večer jsme si zase mohli vybrat z různých aktivit: připravovat oheň, zkusit si házení shurikeny (hvězdicemi) nebo třeba stavět pec z jílu.

Po 6. 7. – Získání krystalu vzduchu (den 3.)

Opět nás čekalo probuzení do krásného dne. Při rozcvičce jsme si kromě těla rozcvičili plíce a hned po snídani se ukázalo, že to nebylo na škodu. Hra nám oznámila další rým k úkolu: „V plicích radši vzduch si nech, abys ještě chytil dech.“ Uvidíme, co přesně to bude znamenat...

Ráno hra spustila také nabídku sidequestů alias různých výzev: děti si z nich vyberou a mohou plnit vždy jednu v průběhu celého dne. Na dopoledne jsme se tradičně rozešli na program týmech, ve kterých jsme si zahráli nějaké hry, zopakovali si práci s buzolami a psali pohledy.

Po poledním klidu se objevil průvodce, k našemu údivu měl kyslíkovou masku. Oznámil nám, že v džungli začíná být znečištěný vzduch! Naším úkolem je problém vyřešit a jeho splnění prokázat ziskem krystalu reprezentujícím vzduch.

Pro splnění úkolu jsme se nejprve museli chopit buzoly (ještě, že jsme si to dopoledne připomněli!), abychom našli samotné místo k plnění úkolů. Splnit jej nebylo snadné, potřebovali jsme získat kód a klíč a nakonec odemknout truhlu s krystalem. To se nám nakonec povedlo, krystal jsme získali a na večerním setkání týmů jsme jej mohli umístit do totemu. Hurá, tak máme první z pěti!

Večer pak také začaly fungovat noční hlídky, které si tento rok mohou děti na táboře vyzkoušet.

Ne 5. 7. – První probuzení ve hře (den 2.)

První probuzení v džungli hry Jumanji bylo do rána prosvíceného sluncem. Po snídani jsme na nástupu poprvé vyvěšovali vlajku. Ale chvíli po nástupu se z jídelny najednou ozvaly vzrušené hlasy: „Ta hra něco píše!“ „Snaží se nám něco říct.“

Všichni se postupně seběhli a pak se nahlas přečetl text v oku deskovky: „V kterém týmu skončíš ty, to ti řekne oko hry.“ Chvíli jsme byli zmatení, ale vedoucí se to nakonec rozhodli vyzkoušet. Okamžik před tím se oko deskovky barevně rozblikalo a když pak první vedoucí dal ruku nad něj, zastavilo se na jedné barvě určující tým. Postupně tak hra rozdělila do čtyř týmů všechny vedoucí a děti.

V týmech jsme se pak odebrali s našimi herními postavami (vedoucími) mimo základnu a probrali spolu pravidla hry a ještě se o něco více seznámili. Konec konců přežít v džungli není tak snadné a je dobré o sobě navzájem aspoň něco trochu vědět. Také jsme si vymysleli názvy našich herních týmů: teď jsme Červenorožci, 13_MODRÝCH, KrokoKlub a RZTM_13Xd.

Odpoledne jsme se postupně vrhli hned na několik věcí – batikovali jsme šátky, vyráběli si jmenovky na stany a řešili s naším medikem na co si máme dávat pozor při úklidu našich slotů (na safari zvaných též "stany").

Večer si každý mohl vybrat z nabídky různých aktivit: někdo si šel házet frisbeečkem, někdo vyráběl krmítka pro ptáčky a jiní pomáhali s pečením buchet. Celý krásný den byl opět nabitý, a tak jsme mohli spokojeně ulehnout do slotů.

So 4. 7. – Vtáhla nás hra Jumanji! (den 1.)

První večer na safari nabral nečekaný směr! Chvíli po večeři jsme se všichni sešli, když se náhle z dáli ozval zvuk bubnů. „Že by nějaké domorodé kmeny ze safari?“ „Nebo opice?“ znělo mezi dětmi i vedoucími. Proto jsme se vydali zvuky blíže prozkoumat. Hledání nebylo snadné, ale nakonec jsme přišli na to, že se bubny ozývají ze země!

Děti se pustily do hrabání a pod vrstvou hlíny odkryly tajemnou dřevěnou truhlu. Po chvíli se ukázalo, že to není ledajaká truhla s pokladem, kterých bývá po lesích plno, ale na této je majestátní nápis "Jumanji".

Opatrně jsme truhu vytáhli a otevřeli. Ukázalo se, že se jedná o deskovou hru! Naši čtyři vedoucí výpravy se rozhodli, že hru rovnou vyzkouší. Zajímavé bylo, že po otevření jsme kromě čtyř neumístěných figurek a dvou kostek objevili i jednu nasazenou figurku. No nevadí, po výběru své figurky ji každý vedoucí nasadil na začátek hry. Ale ve chvíli, kdy se startovního políčka dotkla poslední z figurek, náš tábor najednou zahalil dým!

Dým se za chvíli naštěstí rozplynul a my u ohniště spatřili osobu s loučí. Rozběhli jsme se k ní, abychom se zeptali, co se stalo. „Vítejte v Jumanji. Posaďte se prosím,“ zněla jeho odpověď. Nic jiného nám nesdělil, a tak jsme vyhověli jeho požadavku. Následně vyzval "hlavní herní postavy, aby zapálili oheň". I tento úkol jsme splnili. A průvodce pokračoval: „Vítejte ve hře Jumanji. Vaším úkolem je dohrát hru – musíte získat pět krystalů, které reprezentují části fungující přírody: vzduch, zemi, vodu, faunu a floru. Ze hry se dostanete jedině tak, když ji dohrajete.“ S těmito slovy odešel.

Trochu jsme se rozkoukali a zjistili, že v naší základně se změnilo spoustu věcí – objevil se totem, změnil se rozcestník, objevily se liány, označení táborového náměstí, přibyla různá zvířata z džungle a mnoho dalšího. Na safari to tedy nevypadá, budeme si muset poradit v džungli hry Jumanji!

Ten den toho bylo už víc než dost, a proto jsme se uložili do našich slotů a těšili se na to, co nás čeká zítra.

So 4. 7. – Safari začíná! (den 1.)

V pořadku jsme dorazili do tábora, jsme ubytováni a teď už vyrážíme obdivovat první krásy safari.