V průběhu výpravy do neprozkoumaných hlubin Amazonie (28. června - 12. července 2014) můžete každý den sledovat průběh naší expedice. Kde jsme byli, jak probíhá naše cesta do hlubin pralesa ale i třeba jak nám přálo počasí. Občas zprávy doplníme i malými osobitými příhodami členů naší výpravy.

Zprávy se budeme snažit psát vždy aktuálně, buďto v hlubokých večerních hodinách či následující den dopoledne. Pokud nám ale divá zvěř a jiné strasti džungle nedovolí zprávu napsat, prosím, nehněvejte se na nás.

Pá 11. 7. – Zisk nové elektronky a zavolání záchrany (den 14.)

Kopce na obzoru byly ponořené v mlžném oparu. Vlhkost byla ve vzduchu skoro hmatatelná. Ráno děti objevily po táboře letáky hlásající nalezení možné náhradní elektronky za včerejší vyhořenou. Bohužel se nacházela v centru Guerilly. Proto jsme dopoledne strávili přípravou na boj: každý si vyrobil bojovou kostku, pokreslil jí podle sebe a přizpůsobil svému způsobu boje. Dále jsme se potetovali bojovými barvami - to na zastrašení nepřítele.

Naší intenzivní přípravu na boj přerušil oběd. Po něm jsme svedli pokusné zápasy mezi sebou, abychom se procvičili a zjistili, kdo je nejlepší. Souboje byly líté a urputné. Nešťastně nás však vyrušil déšť a byli jsme nuceni uchýlit se do sucha a tepla vraku letadla (jídelny). Tam nás čekala sváča a po ní už boj s Guerillou. Boje byly nebezpečné, ale na naší straně byla síla organizované skupiny, kdežto oni byli jednotní a proti nám směšně slabí.
Byli zničeni v okamžiku. Dostali jsme elektronku a hned ji naši elektromechanici zandali do rádia.

Všichni jsme se nervózně sešli kolem vysílačky, zapnuli ji, naladili Prahu a začali vysílat. Naštěstí se nám ozvalo nouzové záchranné středisko. Přislíbili nám pomoc na zítřek.
To byl důvod začít večerní oslavu u ohně. Pokud vše klapne, tak zítra již budeme doma!

Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

P.S.: Sraz na nádraží Vršovice je dle plánu ve 13:40 (klidně ale přijeďte i trochu dříve) - než přijedou děti vlakem, předáme alespoň zavazadla a zdravotní dokumentaci.

Čt 10. 7. – Zisk a ztráta vysílačky (den 13.)

Pošmourno - kdo ví, co to je? My ano, bylo dnes (zrána). Alespoň trochu ho ale projasnilo, že jeden z nás měl narozeniny, a tak dostal na ranním nástupu dort.

Potom už přestal být čas na legrácky a začala vážná ztroskotanecká práce. Včera jsme zaslechli Guerillu mluvit o tom, že kdesi tu jsou snad trosky nějakého starého spadlého letadla a v něm vysílačka - možnost spojení se světem nás nadchnula.

Informaci jsme vyslídili a nic nám už nebránilo v objevení letounu a v něm vysílačky, jednalo se skutečně o velmi starý model. Přinesli jsme ji do tábora a po konzultaci s táborovými elektrotechniky jsme usoudili, že nám chybí baterie. Proto jsme se rozhodli po vydatném obídku vydat na území Guerilly, kde se určitě nějaké baterie nacházejí.

Cesta byla strastiplná, ale její cíl byl ještě těžší. Kolem území Guerilly bylo minové pole, až po jeho překonání jsme mohli ukrást baterie.
Po připojení baterií k radiostanici se rozsvítila a vypadala funkčně, ovšem při prvním pokusu o kontakt vyhořela nejdůležitější elektronka. Dým z vyhořivší součástky nás obklopoval, a my potichu přemýšleli, kde najdeme zde v džungli novou... Snad nám zítřek přinese nějaký nápad.
Hláška dne:
"..., 419, 420 kroků, tak já budu hledat tady." (Malý hledač asi v jedné třetině cesty do cíle, v naivní myšlence, že už tam je.)
Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

St 9. 7. – Maskování a tvorba večeře (den 12.)

Ráno bylo stále nějaké mokroslunečné. Do jeho rozespání vnikl domorodec a pod podmínkou vyrobení večeře nám prozradil, že se k nám podrostem blíží Guerilla. Hned se všichni vrhli na maskování a zmizeli v keřovém patře jako by se po nich slehla zem. Guerilla se po chvíli skutečně objevila a pročesala celou džungli. Naštěstí jsme ale byli dobře schováni.

Potom, když se zase ti vyslanci zla ztratili, vrhli jsme se po vydatném obídku na kopání děr, sběr dřeva a kamenů na speciální pohoštění pro hodného domorodce, ale ten se mezitím kamsi vypařil. Nám to však nevadilo a udělali jsme si přírodním způsobem v setonově hrnci skvělou večeři sami.

A večer jsme se vrhli na nočně tajemnou hru. Skoro nikdo se skoro nebál.

Hláška dne:

"Ale mně moc nechutná ten popel." (Kdosi při pohledu na dosud nevyalobalovanou večeři.)
Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

St 9. 7. – Informace pro rodiče (den 12.)

Vážení rodiče, pokud budete ještě posílat pohledy pozemní poštou, učiňte tak prosíme nejpozději ve čtvrtek dopoledne přímo na poště. Dopisy odeslané později již do pátku odpoledne nemusejí dorazit do pošty v Popovicích. Možnost poslat zprávy do tábora bude až do cca pátečního poledne.

Zároveň připomínáme, že pokud by měl někdo zájem o vystavení faktury za tábor (slouží jako potvrzení o zaplacení) např. kvůli příspěvku VZP, nechť dá vědět na e-mail ondra@lvicata.cz - fakturu pak můžeme předat v sobotu u příjezdu.

Za Amazian - Discover South America
Ondra Machulda, hlavní delegát

Út 8. 7. – Únos a ohrožená zvířata (den 11.)

Probuzeni do mokrého rána jsme posnídali sladké skořicové pletánky. Ti z nás, kteří pamatovali včerejší liják, si sami dopoledne navíc udělali skvělou svačinosnídani, určenou původně na puťák - Blizzard nové generace™.

Ostatní se pustili po stopách zpropadeného obřího opa, který nám ukradl Agu. Výprava po jeho stopách byla strastiplná. Naštěstí se odvážným dobrodruhům podařilo nalézt vysílenou slečnu přivázanou ke stromu a pomocí ostrých nožů jí odříznout a utéct s ní zpět do tábora.

Po poledním klidu nám pošťák doručil poštu a co v ní nebylo - výhružné dopisy od Guerilly. Vyhrožovali nám vyhubením vzácných a ohrožených druhů, když jim nedáme výkupné. Tím náš dožrali a my jim zatnuli tipec. Žádné výkupné jsme jim nedali, ale zato jsme jim pěkně vyprášili kožichy, a samosebou, že jsme všechna zvířátka zachránili.

Nakonec jsme vlivem deště zbytek odpoledne strávili v jídelně, stolními hrami, uzlováním a popíráním zákonů fyziky (viz fotka). A večer jsme zapluli do postýlky v očekávání co nás zítra zase potká.

Hláška dne:

"Né, už je dokonce vidět dno!" (kdosi zděšen při pohledu do kotlíku Blizzardu nové generace™)
Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

Po 7. 7. – Výprava za záchranou a zklamání (den 10.)

Nedělení ráno nás vítalo světlem a teplem. Popadli jsme připravené batohy a nacpali do nich jídlo a nezbytné vybavení. Vyrazili podle mapy od domorodce. Všude kolem nás byl les a to byl příznak toho, že jdeme správně. Cesta vedla oddíly odděleně a tak bylo skoro štěstí, že jsme se sešli v mezi-zastávce na obědě.

Po obědě nás cesta vedla dál lesem. Rozhodli jsme se přespat a utábořili se odděleně v lese. Lesní vzduch vše prostupoval. Les nám tiše šuměl na dobrou noc...

Další den (v sobotu) ráno jsme seznali, že naše cesta bude ještě dlouhá, a mladší z nás se vrátili do tábora, zatímco silnější úderná jednotka se vypravila pokračovat v průzkumu.

Zocelení pokračovali navzdory vedru dál a dál. Prošli jsme částí pralesa označené v mapě jako Divišov, zde sehnali další zásoby a po nasycení jsme pokračovali dál.

V tom se ale z ničeho nic přihnaly monzunové deště a zaplavily nás nekončící proudy vody. Nejprve se nám povedlo první deště přečkat v přístřešku, další nás ale zastihly veprostřed džungle. Pláštěnky selhávaly, boty čvachtaly a voda stála naprosto všude. Brodili jsme se ale dál džunglí a překonávali rozbouřené řeky.

Deště neustávaly, zatímco síly pomalu ano. Naštěstí jsme s sebou měli nouzového poštovního tukana (by Amazian), který přivolal karvanu slonů a jiných tažných tvorů na naši záchranu. V táboře jsme svlékli mokré oděvy a někteří z nás našli i cosi suchého na sebe. Cestu do civilizace jsme tedy prozatím nenašli... Snad se na nás usměje štěstí v dalších dnech!

Hláška dne:

"Hele Ondro, vyfoť mi selfie." (jeden z účastníků Veleké Výpravy, blouznící z dlouhého lijáku)

Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

Ne 6. 7. – Putování džunglí až do úterý (den 9.)

V neděli a pondělí jsme mimo tábor a putujeme džunglí (starší část účastníků až do úterý). Proto i další zprávy z Amazonie budou k dispozici nejspíše až v úterý večer.

Zatím nám ale můžete buďto poslat zprávu do tábora nebo napsat a poslat dopis (na adresu: LT 68. PS Lvíčata; [jméno a příjmení dítěte]; 257 02 Popovice).

So 5. 7. – Záchrana pralesa a naděje... (den 8.)

Ráno za námi přiběhl jeden vystrašený domorodec, který nutně potřeboval pomoct zastavit kácení pralesa, protože by přišel o svůj domov. Jako odměnu za pomoc nám slíbil mapu, která by měla vést zpět do civilizace. Okamžitě jsme se vrhli do zachraňování pralesa. Brali jsme nářadí, aby se nedalo čím kácet. A vyhráli jsme! Také jsme si zopakovali první pomoc a připravovali jsme scénky pro pobavení domorodce. Večer nám byla předána mapa, na které jsme toho moc neviděli, protože domorodec znal jen blízké okolí (kde je všude prales) a náš vrak letadla. Ale zítra se po ní tedy zkusíme vydat do civilizace.

Hláška dne:

Jé, támhle nám utíká kolečko! (řekl jeden z guerilly, když měl bránit své věci, ale moc se mu to nepovedlo)
Za Amazian - Discover South America
Lůca Procházková, delegátka

Pá 4. 7. – Nečekaná nákaza (den 7.)

Musíme si zlepšit trochu fyzičku, takže hned tak z rána jsme museli pokořit pár úkolů. Nejvíce nás bavilo házení nafukovacích balonků naplněných vodou. Z takovéto radovánky vznikla největší mega vodní bitva v dějinách tohoto tábora! Pak se ale stala neočekávaná věc. Do tábora přišel nějaký zblázněný člóbrdík, který byl divně oblečený, poskakoval a nakazil nás tropickými nemocemi - někomu nemoc zasáhla ruku, někomu nohu a někdo dokonce neviděl... Jediná možnost, jak se zachránit, byla nebezpečná cesta za léky. Všichni jsme ji ale překonali bez dalšího zranění. Po většinovém uzdravení jsme odnesli zbytek neuzdravených nešťastníků zpět do tábora na nosítkách, která jsme předtím vlastnoručně vyrobili. Pak nás čekal turnaj v džungli. Prostě a jednoduše nejlepší hra na světě. Všichni jsme se pořádně vyblbli. Poté pár zahřívaček na noční hru, díky které se uzdravili i všichni ostatní, dosud neuzdravení. A pak jsme se konečně po dlouhém a vyčerpávajícím dnu uchýlili do postýlek.

Hláška dne:

Já přece nerozeznám, jestli je to mokré nebo ne v téhleté tmě! (Věta, která byla vyřknuta, když jsme sundavali věci ze sušáku.)
Básnička napsaná za 1 minutu:
Jungle, jungle,
ta je nej,
máme toho na prodej,
jaguárčí kůžičky a veverčí nožičky.
Za Amazian - Discover South America
Lůca Procházková, delegátka 

Čt 3. 7. – Dobrodružství v modré laguně (den 6.)

Ráno nad námi prolétla letadla a dovtípili jsme se, že by nám mohla pomoct vrátit se do civilizace. Snažili jsme se je na nás upozornit výstražným ohněm na nejvyšším bodě v okolí. Bohužel se nám to po marném snažení nepodařilo. Tak jsme se zklamaně odplížili do nejbližší modré laguny, abychom si zlepšili náladu nad neúspěchem. Modrá laguna měla přijatelných 28°C a my jsme se pořádně vyrochnili. Velice se nám to líbilo. Poté jsme objevili sklad sušenek, chipsů a zmrzlinek. Toto bylo zatím nejlepší překvápko, které jsme našli! Chvíli jsme odpočívali na sluníčku, chvíli jsme hráli tahové strategie, ve kterých byly portály, kterými se dalo teleportovat z druhé strany hracího pole na druhou. To bylo super!

Hláška dne:

Mám z toho jenom polevu... (Výrok jednoho z nejmladších přeživších, když držel v ruce zabalenou zmrzlinu, kterou nesl 2 hodiny v batůžku a chtěl si ji původně nechat na zítřek.)
Za Amazian - Discover South America
Lůca Procházková, delegátka

St 2. 7. – Už zase guerilla (den 5.)

Dnes ráno bylo zase teplo. Sluníčko prohřívalo naše plná bříška po snídani, když tu náhle se z křoví vynořili nějací lidé - nikdo je neznal. Tvrdili, že to jsou naši spolucestující z letu. Sdělili nám že v našich improvizovaných chýších žijeme na nedostatečné životní úrovni. Proto nám rádi pomohou postavit přístřešky v lese - takové, kam se vejde celý tým, a budou mít i další moderní vymoženosti.
Všichni se nadšeně vrhli do stavění a pod taktovkou nově příchozích vytvořili tři krásné přístřešky a jednu zástěnu. Po cestě zpět do tábora na oběd jsme ale objevili zvláštní věc  - pásky, které nosili teroristé z letadla.
Po obědě jsme našli nově příchozí, jak se radí o dalším plánu, a z jejich řeči jsme poznali, že nás chtějí zničit. Proto jsme nelenili a pustili se s nimi do tvrdého boje, který jsme samozřejmě nemohli nevyhrát.
Večeře byla chutná a po ní nás čekal vysněný spánek. A zítra se pokusíme dát signál o naší poloze - čeká nás celodenní výlet.

Hláška dne:

"Mates, co to zase vyvádíš?" (Vedoucí na nezbedné dítě, hláška byla poté asi milionkrát opakována Xenou.)

Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

Út 1. 7. – Problémy s ohněm (den 4.)

Ráno již postrádalo včerejší a předvčerejší vlhko. Světlo prosvítalo skrz koruny stromů a nás probral z nočního zamyšlení zvuk didgeridoo. Po rozcvičce, snídani a ranním nástupu, na kterém jsme se přepočítali, pro případ možných ztrát, jsme se v příjemném vtržení vrhli do odslupkovávání jamů - pralesních brambor. Potom nás čekalo jen klidné dopoledne. Když tu se náhle objevil domorodec. Celý začouzený a s hořícím oděvem. Cosi nesrozumitelného vykřikoval. Nakonec jsme z jeho zmatené řeči pochopili, že trosky našeho letadla zapálily prales. Žádal nás o pomoc. Odvážně jsme vyrazili do podrostu bojovat s plameny. Nikdo naštěstí neutržil žádné zranění, jen drobný šok, když do něho vrazila pralesní srna utíkající požáru.
Vše jsme nakonec uhasili. Hasili jsme tak úporně, až jsme si uhasili i náš oheň na vaření. Proto jsme se s prosíkem vydali za domorodci, aby nám předali tajemství rozdělávání ohně. Oni však v obavě a podle starého rčení, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán, odmítli předat informace jen tak někomu - konec konců, my jsme svým způsobem zavinili dnešní oheň. Proto nás přezkoušeli, zda-li jsme ohně hodni. Testem jsme prošli a slavnostně jsme si rozdělali oheň a hned na něm opekli několik hadů k večeři. Zítra nás čeká jen další přežívání.

Hláška dne:

"Musíš s tou bombou třást, aby se zvýšil tlak, jinak nebude oběd." (Kuchař k instruktorovi, když docházel plyn v bombě a bylo potřeba ještě dodělat jedno jídlo.)
Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

Po 30. 6. – Voda a jídlo (den 3.)

Již z rána nás zaléval vytrvalý déšť. Naštěstí ustal, než jsme se vydali na průzkumnou výpravu. Naším cílem bylo nalézt zdroj pitné vody, abychom měli co pít, neb zásoby z letadla již docházejí. Po dlouhé strastiplné cestě jsme nalezli hned několik zdrojů vody, každý s jinou kvalitou. Po nalezení následovala nejtěžší část: donést vodu do tábora, jen pomocí našich lžic... Donesenou vodu pak bylo ještě třeba přefiltrovat, abychom z ní odstranili znečištění.

Po posledním jídle ze zásob letadla nás čekala výprava znova do neprozkoumaných hlubin džungle, tentokrát za jejími tvory a plody rostlin. Nasbírali a nalovili jsme co nejvíce jsme mohli, a po návratu k trupu letadla, který nám slouží jako provizorní jídelna a společenská místnost, jsme si zahráli hru Hop-stop-jungle. Následovala večeře a krátké lovení neopatrných tvorů za noční temnoty. Pak už jsme se sešli naposled pro kontrolní součet dosud žijících lidí. Naštěstí se objevili všichni. Následoval přesun do chýší a spánek. K večeru se v celku vyjasnilo, ale také se zase ochladilo. Tak snad zítra bude příjemněji.

Hláška dne:

"Nekoukej sem to je naše technologie, nekopíruj to."
 (Vedoucí jednoho týmu, když filtroval vodu vlastním principem)
Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

Ne 29. 6. – Neočekávaný pád (den 2.)

Hned z rána nás čekal další let. Cílovou destinací pro nás byl deseti-hvězdičkový hotel v Santiagu de Chile. Na letišti jsme prošli pasovou kontrolou, po ní check-inem a nakonec nás na základě palubní vstupenky pustili krásné letušky na naše místa.
Po krátké bezpečnostní instruktáži jsme se vznesli nad Jižní Ameriku - v porovnání se včerejším letem měl být tento krátký a rychlý. Chvíli po startu nám palubní personál roznesl snídani a nápoje. Když jsme byli právě v polovině cesty nad nejhlubší částí nebezpečného Amazonského pralesa, kde není široko daleko ani živáčka, zničeho nic se mezi námi vztyčilo několik záhadných postav s černou páskou na hlavách, symbolizující zlo a strasti. Začali kolem sebe mávat zbraněmi a dožadovali se změny směru letu kamsi na Kubu, s vidinou výkupného za naše hlavy. Náš statečný pilot však vytrvale odmítal vyhovět jakémukoliv požadavků teroristů...To se mu ale stalo osudným - budiž mu džungle lehká.

Bez pilota zavládl v letadle chaos. Nikdo z teroristů neuměl pilotovat. Nikým neřízené letadlo se začalo otřásat a po chvíli na nás vypadly kyslíkové masky. Letadlo se však stále blížilo k zemi a tak nám nezbylo než doufat v měkkou zem pod letadlem. Následoval náraz.

Letadlo zůstalo zaklíněné mezi stromy a pomalu se v něm šířil oheň. Všechny cestující naštěstí včas únikovým východem evakuovali letušky a stewardi. Dole na zemi se první vzpamatovali odpůrci zákona a opět nás chytili do svých spárů. Kdesi v džungli by se měla nacházet jejich základna. Však každý hodlal jít jiným směrem - nikdo nevěděl kde doopravdy jsme. Rozdělili si nás a vyrazili do útrob neprozkoumané džungle. Naštěstí každá skupinka narazila na místní domorodce a v nastalém zmatku se jim podařilo ze spárů teroristů utéci. Ve zdraví jsme se sešli u dohořívajících zbytků letadla - sami a v prázdnotě, nikde ani kousek civilizace.

Rozhodli jsme se, že zachováme skupiny tak, jak nás rozdělili zástupci zla. Určili jsem si jména a maskoty týmů. Následoval oběd, ještě ze zbytků zásob z letadla. Po obědě jsme se pustili do průzkumu okolí, hlavně nás zajímaly trosky našeho stroje, abychom v nich našli něco užitečného. Také jsme si ze zbytků oblečení z nalezených kufrů vyráběli za pomoci přírodních barviv oděvy podle barev našich týmů.  Navečer jsme se odebrali do chýší k spánku a doufáme, že zítra nám den přinese alespoň hezké počasí.

Hláška dne:

"Dostaneme za vás výkupné, a z toho vykácíme deštné pralesy, postavíme ropovody a potom budeme topit malé delfínky." - jeden ze zlounů při vysvětlování své představy budoucnosti.
Za Amazian - Discover South America
Radovan N. Mlejnek, delegát

So 28. 6. – Karneval v Riu (den 1.)

Po seznamovacích hrách jsme se pustili do výroby nádherných karnevalových masek. Když byly všechny připravené, zašli jsme do hotelové restaurace na večeři. Jídlo bylo výtečné, jak se dalo v hotelu této třídy čekat. Večeře pro nás byla brána do nočního karnevalového veselí. Každý se kolem ohňů, plápolajících přímo na ulici, skvěle bavil. Na závěr nás mile překvapila soutěž o Mis-Masku, v které vyhrála Sofie a skvěle se umístily i Verča a Eli-Peki. Ovšem po soutěži krásy nás již zmohla únava a myšlenky na zítřejší let do cílové destinace naší cesty - Santiaga de Chile.
Dnešní let cestovní kanceláře Amazian proběhl v klidu a doufáme, že i zítřejší bude takový.

Hláška dne:

"To je splácané ze zbytků a takových věcí." (pronesl jeden z účastníků Mis-Maska, při popisu svojí masky.)

Za Amazian - Discover South America, delegát
Radovan N. Mlejnek

So 28. 6. – Let do Ria (den 1.)

Vlakem a pak autobusem jsme v pořádku dorazili na letiště. Po odbavení jsem nasedli do letadla, které nás bezpečně dopravilo až do Ria, kde jsme se posléze ubytovali. Teď hrajeme seznamovací hry, abychom se lépe poznali, a večer nás čeká slavný karneval!

LT Popovice 2014 - Dobrodružství a Amazonii